Nejčastější argument těchto hledačů a všech jejich následovníků je, že jenom v naší galaxii je více jak 200 miliard hvězd, z toho většina má planety, a kdyby jen každá tisícátá (FU skloňování čísel) měla planetu podobnou zemi a jenom na každý tisícátý z těch tisících vzniknul život a kdyby jen každej tisící život byl inteligentní blablablalba bla. To jsou hezké argumenty. Především, nechápejte mě špatně. Já nepochybuji o existenci života mimo Sluneční soustavu. Ten, kdo o tom pochybuje, se buď nikdy neučil statistiku, nebo věří v tu snůšku nesmyslů, co se píšou v Bibli a jí podobných mýtech a eposech, totiž, že pan Bůh stvořil člověka jakožto jedinýho inteligentního tvora v celým jsoucnu. (I když nepochybuju, že kdyby se emzáci přeci jen objevili, že by papež a ti podobní cápkové s červenejma čepičkama rychle přispěchali s vysvětlením, že jsoucnem je vlastně myšlena jenom Země a emzáci, že určitě mají taky svoji Bibli. Přispějte církvi.) Takže jednoduše řečeno, vědecky založený člověk nemůže o existenci mimozemského života pochybovat, protože vesmír je prostě příliš velkej na to, abysme byli sami. Vznik života je sice náhoda, ale už to není tak nepravděpodobný v galaktickým měřítku. To máte jako se sportkou. Pravděpodobnost, že vyhrajete může být 1 ku 20 miliónům. Takže možnost, že vyhrajete zrovna VY je mizivá. Ale když si vsadí 20 miliónů lidí, tak už není tak nepravděpodobný, že někdo z nich uhodne všech šest tažených čísel ze 49. (Tu pravděpodobnost jsem si vymyslel, nevim jak ji spočítat a ani mě to nezajímá, kdyby měli náhodou určití lidé, jejichž příjmení nápadně připomíná lesní plody, tendenci mě poučovat.)

Když teda nepochybuju o existenci mimozemšťanů, proč tvrdím, že hledat je, jsou vyhozené peníze? Je třeba totiž brát v potaz jednu zásadní věc, na kterou z nepochopitelných důvodů všichni UFOchtivý blázni zapomínají. Tou zásadní věcí je čas! Vážení přátelé – čas. Vesmír je kurva starej a i když je pravděpodobné, že někde u nás v galaxii vzniknul život, je vysoce nepravděpodobné, že bude na podobné úrovni, jako jsme my. Tak a tady bych mohl tenhle článek utnout a skončit. Ale protože vím, že čtenáři mého blogu neumí samostatně myslet (omlouvám se všem pěti lidem, který jsem teď urazil ), raději to trochu rozvedu.

Nejprve si představte, jaké technologie jsme měli před sto lety. Pak si představte, jaké technologie budeme mít za sto let. Ne, cokoliv si představujete, tak se ani vzdáleně nepodobá budoucí realitě, protože ani před deseti lety byste neřekli, že budete mít megarychlej internet v mobilu s barevným dotykovým displejem. Ale dejme tomu, že princip technologií, zůstane dalších sto let na stejným základu, jako je dnes. (Což je mezi náma pravděpodobný, díky podělanýmu státu, potažmo EU, kvůli kterým se vývoj lidstva během dalších deseti let úplně zastaví a začne se ještě navíc vracet zpět.) V podstatě by to znamenalo, že mimozemšťani by museli používat technologie +- 100 let od našeho současného stavu. To znamená, že jejich inteligentní vývoj by musel začít +- 5000 let od toho našeho. Dejme tomu, že emzáci se dostali na úroveň polnohospodářů v době, kdy u nás byl rok 1600. Díky tomu, že emzáci nikdy nevymysleli stát ani náboženství, rozvíjeli se mnohem rychleji než my a v době, kdy u nás byl rok 1900, byli už 100 let v technologiích před náma. Tak a vyslali tehdy do vesmíru signál, který k nám dorazí v roce 2012. Kurva, jak je toto pravděpodobné? Asi stejně jako, že se na mě teď vrhne tlupa sexy holek a budou se předhánět, která mi to udělá líp. To je prostě nesmysl.

A teď vám prozradím dvě mnohem pravděpodobnější varianty. Život v naší galaxii existuje, ale je na úrovni, která má k inteligenci ještě hodně daleko. Prostě se stalo to, že na jiných planetách jsou často zemětřesení, který zaviněj vymření většiny života, takže se musí všechno dělat od znova, nebo planety, do kterých často naráží meteority, nebo planety, který jednou za milion let prochází mračnem nabitých částic, který veškerý život vyhubí. (Ptáte se, co to jsou mračna nabitých částic? Nevim. Prostě něco, co prodlužuje vývoj života. Asi jsem to slyšel někde ve Star Treku nebo tak něco.) Možná, že se najde pár planet, kde je život v plným rozkvětu. Planety, po kterých se prochází osminozí dinosauři, nebo planety, kde je hlavním živočišným druhem kopeček silikonu, nápadně připomínající ňadro. Je možný, že na jedný planetě úúúplně shodou náhod existuje inteligentní život, který je ekvivalentem Země před asi 30 tisíci lety, život, kde po stromech běhají vysoký modrý stvůry, který nejvíc vzrušuje hlazení konečků jejich ocasů. Ale uvědomte si, že 30 tisíc let je strašně krátký časový období, vzhledem ke stáří naší galaxie a většiny hvězd, přesto je to dost dlouhá doba na to, abychom takový život nebyli schopni zachytit, protože prostě ty modrý stvůry nic do vesmíru nevysílaj.

Druhá varianta je, že existuje inteligentní život, ale je natolik inteligentní, že bychom ho nezachytili ani tehdy, kdy bysme ho měli přímo u zadku. A s tím souvisí rychlost vývoje technologií. Dle mého odhadu stačí 100 let, aby dnešní člověk nezachytil nic z toho, co vyšle člověk za sto let. Prostě budou jiný technologie, kterým dnes nedokážeme porozumět. Naše galaxie je miliardy let stará, takže je pravděpodobné, že za tu dobu tu vzniklo spousty života, ale taky je pravděpodobné, že to bylo mnohem dřív než na Zemi. A vývoj na jiné planetě taky pochopitelně bude probíhat jinou rychlostí než u nás. Takže je dost možný, že nám v nějaký hvězdný soustavě co by kamenem dohodil, vznikl vysoce inteligentní život, ale je tomu už 300 miliónů let. Není snad někdo tak naivní, aby si myslel, že takový život objevíme? Takoví tvorové už pravděpodobně nebudou mít žádnou zachytitelnou formu existence a budou existovat na jiné „povznesené“ úrovni bytí. Budou si říkat Antikové a to ONI budou tvůrci hvězdných bran. Hups… trochu jsem se nechal unést. Takže i pokud by život na jiné planetě vznikl ve stejnou dobu jako u nás, mohl se vyvíjet mnohem rychleji a to časové rozmezí, kdy dosáhl naší dnešní úrovně může být mezi 0 a stovkami miliónů let, (na Zemi to totiž trvalo stovky miliónů let, od vzniku života až do dne, kdy jsem se narodil.) A jak jsem výše popsal, muselo by to být maximálně v rozmezí +- 100 let, abychom takový život zachytili. Pokud se vám 100 let zdá málo, můžeme to klidně zvýšit na 1000 let, nebo na nesmyslných 100 tisíc let. Stejně zbývají stovky miliónů let, o které může být mimozemský život na jiné úrovni než ten náš.

Takže co z toho plyne? Mimozemský život existuje, to je asi stejně tak jasné, jako že existuje Měsíc. Je pravděpodobné, že existuje život na naší úrovni? Ano, pokud se bavíme o celém vesmíru. Rozhodně NE, pokud se bavíme o naší galaxii a jedno obrovský NEEE, pokud se bavíme o našem nejbližším okolí, ze kterého dokážeme zachytávat signály. Téměř všichni lidé, co o mimozemšťanech nepochybují, zapomíná na to, že vesmír je zatraceně starej na to, aby někde poblíž existoval život na NAŠÍ úrovni. A proto je veškeré hledání signálů z vesmíru jenom promarněným časem a vyhozenýma penězma. I kdybychom takový signál zachytili, nepoznáme to, protože mu prostě nebudeme rozumět a budeme ho považovat za přirozený.
Pokud skutečně do padesáti let získáme důkaz o existenci inteligentního emzáckýho života, pak tenhle článek prostě smažu.

Čtvrtek

Den příjezdu. Cestu asi popisovat nebudu, proběhla totiž velmi nudným způsobem. Nepotkali jsme žádnou policii, žádnou hořící káru, žádnou kurvu, v podstatě jediná zajímavá část byla zastávka na cigáro, která trvala asi deset sekund, protože po zastavení jsme se rozhodli, že zastávka na cigáro nebude. Takže vlastně taky nic zajímavýho. Večer byl už zajímavější, protože jsme skončili ve Vočích, kde k nám alkohol proudil větší rychlostí, než… něco co proudí velkou rychlostí? Večer jsem potkal i Landa (který má holku).

Ano. Vskutku. Všichni organizátoři teď šílí, „jak je možný, že chlastaj ve Vočích místo na baru v KDčku, vůbec nepodporují con“. No k tomu asi řeknu toliko. Velky Voči = Cuba Libre, bar v KDčku ≠ Cuba Libre.

Pátek

Nemám nejmenšího tucha, co se dělo přes den, jen vím, že sem byl v bazénu, a že večer jsme pařili na Damovo a Budjiho diskotéce, která mě hudebně uspokojila, neboť Budji pustil před začátkem Davida Bagettu a já si tam úplně samotinkej zapařil. Pak se tančilo dál a nějak se to maličko zvrhávalo. A spánek.

Sobota

Přes den opět nevím co se dělo, asi jsem spal a seděl ve Vočích. (A organizátoři opět šílí. Za to může kyblíček Bucanero.) Sobotní noc jsme trávili v baru v KDčku (a organizátoři se radují!) až do rána, kdy se to zvrhlo úplně. Mám malý auto, zjistil jsem, a to rozhodně není rajcovní.

Neděle

Po nepříliš vydařeném spánku a velmi příjemném probuzení (někdy odpoledne) a po dlouhé dlouhé sprše, co myslíte že následovalo? Nemám nejmenšího tucha. Asi jsem seděl ve Vočích. Musím zde podotknout, že letos jsem ten program na conu opravdu usilovně zanedbával. Ovšem vím naprosto PŘESNĚ, co se dělo večer! Seděl jsem ve Vočích a chlastal jsem kyblíky Bucanero u okýnka vedoucím směrem na festivalové náměstíčko a šmíroval jsem, co se tam celý večer děje. V tu chvíli na mě dolehla krutá pravda o návštěvnících conu. Jsou to úchyláci, který se převlíkaj do úchylných kostýmů a žijou v nějakým svým úchylným světě. Příští rok musím mít kostým taky! Za každou cenu! Protože já jsem úchyl a jsem na to hrdý! Ty kyblíci mě docela zmohli, takže jsem večer byl hodně veselý.

Pondělí

Tak předně – co se dělo během dne, to si moc nepamatuju. Ale myslím, že sem seděl ve Vočích. Pak přijela kámoška s kámošem a seděli ve Vočích s náma. Byl tam i Lando (který má holku). Večer se asi nějak pilo, nebo co.

Úterý

V úterý jsem seděl… kde? V čínský restauraci! Ano, je tomu skutečně tak. Úterý byl ten den, kdy jsem objevil krásu zdejší číny, do který jsem od tohoto dne chodil pravidelně každý den na obědovečeře (to je totiž něco jako oběd v šest večer (ono to ani jinak nejde, když člověk vstává po poledni)). Večer bylo neslavné Casino Risa, na kterém mi byl prokopnut pokerový kufr a polity pokerové karty. To mi připomíná, že tekutina, kterou byly karty polity, mi byla objednána cizím člověkem a já mu to nezaplatil. Nuž, jeho problém. Dále zde veřejně prohlašuji, že příští rok vozím  zájemce do HavlBrodu jedině za poplatek 50 Kč, protože odvezl jsem jednoho člobrdu a najednou se s nima protrhl pytel, takže tam moje autíčko nakonec skončilo 4x.

Nebudu to zde dlouze rozebírat a nebudu nikoho ani jmenovitě jmenovat, ale odjeli dva lidi, který mě tím dost nasrali. Především Treib mě nasral, ale i Flam.

Středa

Den, kdy jsem si musel ostříhat nehty. Ano, FF je totiž tak dlouhý, že si během něj musíte i ostříhat nehty, nemluvě o dalších úpravách kožních derivátů (holení vou., holení roz.) Samozřejmě vrcholem večera byla moje diskotéka. I přesto, že byla středa, tudíž asi nejslabší den z celýho conu co se návštěvníků týče, vydrželi všichni tancovat až do rána, kdy nám to utli. Kdybych pokračoval dál, zůstali bysme tam určitě až do odpoledne. Letos jsem přivezl 200 lightsticků a všechny se samozřejmě rozebraly. Dokonce když jsem oznámil, že mi jich ještě sto zbývá, nahrnul se na pódium takový dav lidí, že sme se málem propadli. Lightsitcky měly letos spojky totálně na piču, takže jich nešlo spojit víc dohromady, dávám prodejci poslední šanci a koupím tam ještě jednu várku, pokud se to nezlepší, začnu je kupovat jinde. Vytočily mě ovšem dvě věci. Za prvé se mi po ani né hodině hraní posral program, ze kterýho přehrávám a začalo to v něm nějak divně chrčet, tak jsem tam potají pustil winamp a zatímco hrála desetiminutová písnička, jsem chybu v programu úspěšně napravil, takže už to nechrčelo, jenomže se objevil jiný problém, kvůli kterému se mi asi 5x za večer stalo, že se mi písničky samy od sebe zrychlily, takže to znělo dost děsivě. Naštěstí na to nikdo nereagoval bučením nebo pískáním, takže to moc lidí asi nepostřehlo. Za druhé jsem chtěl celý svůj mix nahrát včetně jásotu davu, jenomže kvůli špatnému nastavení notebooku se mi do zvukové stopy z mixáku přimíchala ještě úplně jiná zvuková stopa, která mi v notebooku běžela jenom kvůli vizualizacím na projektoru. Takže z té nahrávky taky nic není, bohužel. Nicméně se musím pochválit, že i když jsem měl diskotéku ve středu a i přesto, že jsem NEměl profesionálního barmana na baru, jako to měli ostatní diskotéky, celé to dopadlo skvěle. Už od loňska se snažím zjistit, co lidi na FFku vydrží za hudební styly a musím uznat, že tentokrát jsem dosáhl maxima, chvílema jsem to možná až přeháněl a od příště opět trochu polevím. Méně taneční hudby a víc rocku. Přeci jen letos toho housu bylo už moc. Příště najedu na programový koncept, takže si pěkně časově rozvrhnu, kdy se který styly budou hrát, aby za mnou zase nechodili prdi s radama, jak to mám dělat správně a že to dělám špatně. A příjímám veškeré návrhy na ozvláštnění diskotéky, který můžeme uplatnit na speciálu v říjnu. Lightsitcky už každej zná a chce to něco novýho a neotřelýho, ale nevím co.

Středa ráno: sedíme v místním nonstopáči, a ožralej týpek přijde k holkám u baru a jedný z nich dá čelem do nosu. Dam a Tom-mie, dva bouchači jak se patří, to samozřejmě nemůžou ponechat jen tak bez povšimnutí. Vyskočí z barových židliček a násilníka spacifikují. Odvedou ho ke vchodu, ožrala se samozřejmě stačí ještě zastavit u sloupu a začít do něj mlátit hlavou a řvát a když odmítá opustit lokál, Dam volá policii, která ho následně odvádí, bohužel místo na záchytku jenom do ubytovacích prostor v hale, aby se z toho vyspal. Doufám, že ho na příští con nepustí. Vlastně radši už na žádný con.

Čtvrtek

Cosplay ve čtvrtek večer bylo takový zvláštní, publikum se nějak nechtělo zapojit. Je dobře že si dávaj na rok pauzu. Po Cosplayi jsem do sebe nějak rychle naházel vodky s ananasovým džusem a to bylo poprvé a naposled na celým conu, co jsem to vyházel zase ven. Jinak za celý den nic extra zajímavýho, alespoň co si tak pamatuju.

Pátek

Většinu dne jsem strávil ve Vočích, dal jsem si tam Cheeseburgera, kterej ovšem vypadal, že se brzy sám pozvrací (slává všem, co dělají burgery poprvé v životě a hnedka ve velkým!) A byl najednou konec pátku. Nic dalšího, o čem bych se zde mohl rozepsat. Jo teda myslím, že sprchlo. Takže opět se nekonal první ročník FF, na kterém by vůbec nepršelo, i když letos to k tomu už dost směrovalo.

Sobota

Většinu dne jsem strávil ve Vočích kontrolou, jestli už dělají lepší cheeseburgery. Stačili jsme si s pár lidma zahrát Starcrafty, samozřejmě jsem je projel na celý čáře. Ve Vočích jsem stačil opět ztratit svůj sexy zapalovač (už po druhé) a nemrzelo by mě to tolik, kdyby to nebyl opravdu drahý zapalovač.

V neděli jsem jel domů, jak jinak. Ani si ta neděle nezaslouží svůj vlastní <h2> nadpis, protože jsem měl pocit, že únavou zkolabuju. Do Prahy jsem chtěl jet tak kolem čtvrtý, takže jsem samozřejmě odjížděl už v jedenáct.

Závěrečný nadpis

Závěrem chci říci několik závěrečných slov. Předně, letos jsem byl naprosto spokojen s organizací conu. Vzhledem k tomu, že jsem na conu strávil naprostý minimum času (organizátoři opět šílí), si ani nemám na co stěžovat. (organizátoři šílí méně). Nyní rychle malá odbočka. Na začátku jsem sliboval vysvětlit ten obrázek a psal jsem, že to vysvětluju úplně na konci, ale úplně na konci zase píšu, že to vlastně vysvětluju na začátku, jenomže na začátku nic není, takže když to máte konečně celý přečtený, tak přichází to vysvětlení. Na tom obrázku je zrcadlo umístěné v rohu předzahrádky ve Vočích. Rozhodl jsem se použít ho proto, že tvarem nápadně připomíná festivalovou placku a jelikož, jak je mi známo, se v přírodě kruh vyskytuje velmi vzácně, v podstatě na něj nenarazíte, je poměrně překvapující, že zrovna placka a toto zrcadlo mají shodně kruhový tvar. No, ale zpět k reportu. Na přednáškách jsem strávil dohromady asi dvě hodiny, z toho tak hodinu omylem. O pár zajímavých věcí jsem přišel a mrzí mě to (například turnaj v pokeru Spycon linie), ale jak mám sakra vědět, že je něco zajímavýho, když u sebe nemám program?

Jelikož je to už dlouho, co con skončil, pravděpodobně už tenhle report ani nikdo nebude číst, takže protentokrát vynechám dokonce i vyjmenovávání lidí, kteří tam za něco stáli. Všichni jste totiž byli báječní.

Překvapení na úplný závěr – jak je to s tím obrázkem

Slíbil jsem, že na konci prozradím to s tím nesmyslným obrázkem. Ha! Dostal jsem vás! Je mi jasný, že 99% lidí nascroluje dolů aniž by to četla, takže jsem vysvětlení umístil chytře do jednoho z prvních odstavců.

Zajímavé na diskotéce bylo také to, že jsem v průběhu večera samotným nadšením z mixování úplně zapomněl hrát rock, takže na něj došlo až někdy ve dvě ráno. Nezvyklé, neboť rockem obvykle začínám a teprve pozdě večer (brzo ráno) přecházím na větší diskárny.

Stejně jako loni, i letos byla účast na diskotéce slabší, než na FF, což má ale pochopitelný důvod, když je na conu 200 lidí a ne 800. Večer se rozjel ve znamení „missák bez trička“, kdy asi pět týpků tancovalo nahoře bez. No, měli to raději přenechat holkám, ale oceňuji jejich přínos. Dále musím podotknout, že i přes veškerou moji snahu stálo ozvučení letos za starou belu, takže zatímco u beden mi málem praskly bubínky, o pár kroků dál už nebylo nic slyšet. Podivná to akustika. Navíc ty bedny podivuhodně přeměňovaly střední frekvence na basy, takže hudba bezvadně duněla, že ani nebylo pořádně poznat, co vlastně hraju.

Zvláštní poděkování patří dvoum lidem a to jmenovitě Mighouptovi, který byl willing se mnou zapařit na totálně hustou trance skladbu, což mě velice potěšilo a navíc se do toho ten kluk natolik vžil, že vypadal jako letitý trancař. Obrovský dík si zaslouží také Tom-mie, který mě v průběhu večera zásoboval pitivem a pomáhal mi vyladit aparaturu. Už se těším až to zapijeme na Silvestra!

A teď již toliko očekávaný playlist z letošní Koprconí diskotéky. Všem, kteří mi psali maily domáhající se brzkého zveřejnění playlistu se omlouvám, že to trvalo celý týden. Už mi prosím nepište, vím že ho toužebně očekáváte, takže tady je:

Upozornění: pořadí písniček a jejich výčet nemusí nutně odpovídat skutečnosti. Některou jsem holt nehrál přes ten program co to umí zaznamenat a některý jsem hrál v jiném pořadí, než jsem si je původně přichystal.

Jistě si nikdo nebude myslet, že jsem trhnul rekord v maximálním počtu minut strávených na přednáškách, protože je zřejmé, že se jedná o rekord v MINIMÁLNÍM počtu minut. Jelikož nikdy nepočítám mezi přednášky Pravdovu O conu po conu – což ani tak není přednáška jako spíš dvě hodiny nudnýho tlachání o tom, jak těžký je dělat con a taky důkaz toho, že nejsem jediný, kdo obdivuje svoji vlastní existenci – tak se můj celkový čas strávený na přednáškách na FFS rovná 1,5! A pochopitelně se tady bavíme o minutách. Tento pozoruhodný fakt mě donutil se nad sebou zamyslet a následně také zjistit, proč vlastně na těch conech ty přednášky vůbec jsou?! Po chvíli uvažování, kdy jsem si třídil myšlenky a občas jsem ulítnul k uvažování nad tím, jak jsem sexy, mi došlo, že cony se nepořádají jenom kvůli mě, ale taky kvůli lidem, co na ty přednášky opravdu CHODÍ. Jistě! Možná že já nechodím sledovat nervózní vystoupení jiných lidí, nechodím poslouchat ty hloupé otázky, které jsou navíc neúnosně dlouhé a totálně nezajímavé, možná jsem letos poprvé začal chlastat už v jednu odpoledne, o tom žádná… jsem to já, komu z tý vodky a džusu totálně zarudnul ksicht. Ale to nic nemění na tom, že tam jsou stále hrdinové, kteří vstávají ráno v sedm, aby v osm stihli první projekce. Hrdinové, co chodí večer v deset do spacáku, jsou buzeni ráno o půl páté přicházivšími opilci, kteří se právě vrátili ze zavírajícíhovše se baru. To tihle lidé jsou těmi pravými hrdiny!

Tato zkušenost mi pomohla si uvědomit, že na cony jezdí dva typy lidí. Abych je nemusel popisovat, vytvořil jsem následující dva seznamy zveřejněné níže. Podle toho, který vám bude více vyhovovat, se můžete zařadit do jedné z těchto skupin. V seznamu je uvedeno sedm položek, které povětšinou máte na conu stále při sobě a tyto položky jsou setříděny podle důležitosti od té nejdůležitější, po tu nejméně důležitou.

Protože hrozí, že Vašo opět zveřejní můj článek na ofiko stránkách FF, dodávám závěrem této úvahy, že jedna skupina se neobejde bez té druhé a jsem rád za to, že na cony jezdí obě dvě. Obě dvě se totiž zároveň doplňují a tvoří tak tu bezvadnou atmosféru, která se mi na letošním FFS líbila natolik, že jsem si rozmyslel zveřejňování jakýchkoliv stížností na organizaci.

Nicméně, vážení čtenáři, je mou povinností osvětlit, co je vlastně myšleno oním gaučingem, zmíněným v nadpisu tohoto příspěvku. Letos to na speciálu byl gaučing toho největšího kalibru, přímo knižní ukázka gaučingu. Co může být lepšího, než celý den vysedávání v gauči s nataženýma nohama, rozvalenýma rukama, cígem, sklenkou míchanýho drinku, cígem a Božanem? Nic. Prostě těžká pohodička. Božan přišel s tou úžasnou myšlenkou gaučingu a kdosi, už nevím kdo, to rozvinul na aktivní gaučing, což jsem pochopil asi tak, že gaučingujeme osobně a ne, že jen někoho pozorujeme, jak gaučinguje. Ach ano, je to skutečně tak. Takmer celý con jsem strávil na gauči. No prostě relax jak má bejt. Gaučingováním jsem strávil tolik času, že se musím omluvit těm čtyřem holkám, co jsem chtěl balit a nedošlo na to. To nevadí holky, příště se dočkáte.

Vrcholem conu byla pochopitelně moje diskotéka, tentokrát ve znamení posledního pokusu o pouštění elektroničtější hudby, až na samotnou hranici toho, co může běžný účastník conu snést. Přes veškerá moje očekávání šlo o nejlepší diskotéku vůbec! Jako podporu jsem si tentokrát přivezl sadu 120 lightsticků s tím, že mi jich 20 zbyde na nadcházející Transmission. A vono hovno. Jakmile jsem oznámil, že je zadáčo rozdávám, nahrnul se ke mě dav conařů, jak kdybych byla Paris Hilton a oni chtěli můj podpis (no řekněme, že pro conaře spíš někdo jako Terry Pratchett nebo ta prdka co hrála elfku v Pánu Prstenů). Všechny lightsticky byly do půl hodiny rozebraný a málokdo chtěl pochopit, že každýmu dávám jenom JEDEN! Neskutečné klišé si tancujícívši tanečníci přichystali, když udělali mašinku – což je fakt trapárna – jenomže oni ji dotáhlli k dokonalosti, protože ji udělali opravdu ÚPLNĚ všichni a to tím způsobem, že ten vepředu (nevím kdo to byl, ale vyzývám ho tímto, aby se mi přihlásil) je odvedl na bar, takže se mi během třiceti sekund naprosto zcela vyprázdnil parket a já z toho začal skoro zmatkovat, že co se to tady k sakru děje?! Naštěstí je lokomotiva přivedla zpět a párty pokračovala. Vrcholem večera pro mě bylo, když jsem pustil trance a parket zůstal zaplněn. Málem jsem si z toho udělal do trenek. Jako již tradičně, když se blížil závěr, byl jsem za hajzla, že to chci utnout a jako již tradičně, moji výzvu „odneste sklo na bar“ respektoval asi tak jeden člověk včetně mě.

Tentokrát nebudu vyjmenovávat žádný známý, který na conu byly se mnou… ale čert to vem, přeci jen zmíním pár netradičních jmen.

P.J.Trewor – ten kluk znovu dokázal, že je sexy a že si zaslouží váš respekt.

Božan – gaučing.

Psycho – nechápu, že jsem si toho nevšiml na letním FF, ale tenhle člověk… no, počkat, to jsou silná slova… řekněme, toto individuum je nesmírně vtipné a poslední den jsem z něj málem chcípnul. Už nemusel ani nic říkat a já jsem padal pod stůl. Jeho vrcholem pro mě byla hláška „udělej mi tam dvojtýho radima“ a „kde sou ty sedumnáctky? A hlavně ta co má tak hnusnej ksicht až je pěkná“. Hošííí… o neexistenci boha sice nemám pochyb, zato o možnosti, že existuje někdo jako tenhle člověk mám pochyby čím dál tím větší.

Blair – CTRL + F.

A to je vše, přátelé. I přesto, že na conu chyběly některé tradiční tváře, ať už proto, že se bály, že dostanou přes držku, nebo proto, že si našly dominu, tak se letošní FFS opravdu vydařilo a já děkuju všem, kteří se zasloužili o tu bezvadnou atmosféru a o to, že se tento con uskutečnil… Jo a taky děkuju organizátorům. Ne, dělám si prdel. Bez organizátorů by sme nikam nejeli, kurňa ne?

O celé akci jsem se dozvěděl od Zirlanda v sobotu večer a teprve ve středu ráno jsme si vzpomněl, že o tom Zirland mluvil, a že bych teda měl jet do Prahy tuhle akci navštívit. Vydal jsem se tedy z Náchoda do Prahy, z Roztyl na Ládví a začalo to celkem dobře. Hned u vchodu jsem potkal jistého nejmenovaného dabéra, kterého jsem nejistě oslovil, protože jsem si nebyl jistej jestli je to opravdu on, on odvětil, že jsem mu povědomej, ale víc nic a nakonec se nám rozsvítilo, když jsme zmínil, že jsme spolu hulili na vydávání posledního dílu Pottera v Kanzelsbergeru. Načež on namítl, že bysme si mohli zahulit, tak jsme sedli a zahulili (pochopitelně celou dobu mluvím o tabáku a cigaretách) a já si řekl, že tenhle večer bude fakt zlo. Jenomže on odešel, že prý s nějakýma lidma jdou kalit na Floru a půjdou na premiéru v tamním kině, no a se mnou to šlo už jenom z kopce. Za registraci s lístkem jsem zaplatil 510,- Kč. Cože? 510,- Kč za jednodenní akci? Považuji to za nejhloupěji utracený pětikilčo za letošní rok! V prostorách KDčka bylo naprosto MRTVO. Nikde nic označenýho, takže jsem ani nevěděl kam jít. Po chvíli tápání jsem přišel na to, že se něco děje jen v jedný jediný místnosti, tak jsem do ní zahučel. Byla připravená tak pro dvěstě lidí a bylo jich tam asi tak třicet. Tragédie. Našel jsem Zirlanda, řek jsem mu, že to stojí za hovno a šli jsme na večeři. Po návratu se nic moc nezměnilo. Teda kromě toho, že v oné programové místnosti bylo už jen deset lidí a na pódiu se nic nedělo. Všude jinde totálně mrtvo. Mezitím jsem potkal jenom Affaiu a Deuse, jinak žádný známý lidi. Bože, to né!

Jelikož jsem nevěděl jak z té tragédie ven (a vstup by mi už asi nevrátili), oznámil jsem Deusovi, že očekávám, že se půjde po premiéře na nějakou afterparty do hospody a on na to, že s tím samozřejmě počítá. Od osmi nás na moment zabavilo vystoupení herce, který údajně hrál Percy Weasleyho. Ten zodpověděl pár otázek. Já jsem mezitím stačil urazit organizátora, když jsem vedle něj prohlásil Molikovi, že propagace téhle akce nestála za nic. Organizátor to slyšel a nějak ho to vzalo a začal být mírně agresivní, tak jsem raději odešel. Měl štěstí, že jsem dál nerozebíral, jak to jinak celkově stojí za hovno a že je to tu úplně mrtvý a na piču. A vůbec se netěším až tenhle článek najde v googlu a začne celou akci v komentářích obhajovat. No! A pak následovala autogramiáda. Samozřejmě po autogramiádě zůstávalo do premiéry filmu stále ještě více jak hodina a půl času, takže jsme v kině nakoupili nějaký pivka a sedli si ven. A to byl asi tak druhý nejsvětlejší moment z celého večera.

Film byl dobrej, pobavil jsem se, ale že bych z toho byl nějak unešenej, to teda ne. Bohužel proklamovaná afterparty se z důvodu únavy a nedostatku chlastajících účastníků nekonala, takže jsme se vydali na bus a jeli jsme hromadně domů. Byl jsem ujištěn, že autobus číslo 505 mi staví na Dědinově, takže jsem v klidu nastoupil. Samozřejmě to nebyla pravda. Naštěstí jsem měl poblíž Zirlanda, kterej mi popsal, kde vystoupit a navedl mě směrem k mému bydlišti. Dokonce jsem i trefil a vážně to nebylo tak daleko, jak mě Zirland ujišťoval.

Každopádně tragičnost celé té akce, mi zůstane dlouho v paměti a doufám, že se tomu budu časem smát. A to je vše, víc na to už nechci myslet.

Letošní Festival fantazie byl pro mě v mnohém revoluční:

- Poprvé po třech letech jsem jel bez přítelkyně.

- Strašně málo jsem chodil jíst a permanentně jsem měl ukrutný hlad. To považuji za největší chybu, co jsem mohl udělat, protože z hladu jsem nemohl pořádně spát, takže jsem byl navíc ještě permanentně unavenej.

- Vstával jsem pravidelně před jedenáctou, což je fakt divný.

- Chodil jsem spát vždy až za svítání.

- Mnohem víc jsem chlastal. V podstatě jsem se neožral jen první pátek.

- Pil jsem džus s vodkou, protože to nemá bublinky tak jako Cuba Libre, a po tý jsem vždycky další dny nějakej nafouknutej.

- Hojně jsem využíval taxíka, takže jsem míň jezdil autem, fakt super nápad s tím partnerským taxi.

- Navštívil jsem naprostý minimum programu. Když nepočítám Comicscon, kam jsem chodil poslední dva dny zabíjet nudu, tak jsem byl možná tak na dvou přednáškách a to spíš jenom omylem. Nevím čím to je, jestli ten program čím dál víc stojí za hovno, nebo jezdím už tak dlouho, že mě nemůže ničím překvapit.

- Nebyl jsem na žádným filmu v kině.

- Neviděl jsem Cosplay, což mě teď hrozně mrzí, protože ten program, co jsem měl místo toho, bych klidně oželel (všem zainteresovaným osobám se tímto omlouvám).

- Poprvé za celých osm let, co jezdím na FF, po mě chtěli na baru občanku. A to hned dvakrát! Asi čím jsem starší, tím vypadám mladší. Hlavní je, že vypadám den ode dne víc a víc sexy!

- Naprosto neuvěřitelný je fakt, že v horním patře KDčka jsem byl poprvé až ve čtvrtek a to jenom proto, abych si zdřímnul v čajovně.

- Nekoupil jsem si karton cigaret Davidoff, ale místo toho takový cigaretový mix. Superultralehké Kent, které mají úžasný čárkovaný filtr, Davidoffky, protože to jsou prostě Davidoffky a West Ice, jakožto vzpomínku na ex-přítelkyni.

- I přesto, že jsem měl dohromady 11 krabiček, tak mi ve středu začaly docházet a ve čtvrtek jsem byl nucen dokupovat. Nakonec jsem vykouřil skoro dva kartony, což je otřesný.

- Poprvé jsem viděl, jak vypadá con dopoledne, protože jsme první den jeli v podstatě nonstop a v sedm ráno jsme již s Landem kouřili před KDčkem. Některý fani jsou fakt úchylové. Už před osmou stepovali u vchodu a čekali, než začnou přednášky. A pak že ten FF je jenom o chlastu a sexu. Není. Je taky o úchylech, co ráno vstávají na přednášky.

- Poprvé jsem se octl v popelnici na papír. Bylo to moc hezké.

A teď něco k samotnému FF:

- Docela mě nasralo, že jsem neměl diskotéku, protože nevěřím, že všechny ostatní večerní programy byly zábavnější. Rozhodně by lidi vzpomínali raději na mě, než na to, co tam bylo místo mě.

- Pobavilo mě, když jsem se dozvěděl, že jim vyhořela půlka počítačů a asi po třech dnech se jim rozpadlo nové potrubí v kině. Ale soucítil jsem s nimi.

- Jeden večer byla o půlnoci na baru jediná slečna. Tu jsem opravdu litoval, protože nechat ji samotnou ve špičce, kdy všichni chlastaj, to je pro mě nepochopitelný. A ještě nepochopitelnější bylo, že jí nepomohl nikdo z pěti přísedících organizátorů.

- Líbilo se mi karaoke, který mělo mnohem větší účast a lepší organizaci, než loni, kdy tam bylo pár maníků na pódiu a zpívali si svoje písničky.

- Letos jsem si poprvé po dlouhé době nezastěžoval, že furt vidím ty stejný ksichty. Extrémní koncentrace nováčků mě překvapila.

- Jsem moc rád za sokolovnu, která byla letos opravdu naplněná a trochu to rozmělnilo ty davy lidí, který by se jinak cpali v KDčku. Jó, kde jsou ty časy, kdy v sokolovně nebylo vůbec nic a stačilo to.

- Příště chci extra vzhled vstupenky pro lidi, kteří jedou na celý con! Chci, chci, chci!

- Někde prodávali takový podivný dřevěný figurky, který si člověk pověsil na krk, když se chtěl s někým seznámit. Dobrej nápad, jen mi tam chyběla verze, která by vyjadřovala, že se chci seznámit jenom na jednu noc.

- Přednáška o tom kdy, kde a s kým šukat na FF byla pro mě opravdu velikým zklamáním. Narváno bylo, ale za moc to nestálo. Asi si ji příště udělám taky, ale zaměřenou víc pro chlapy.

- Proč letos na baru neměli obědy a večeře, tak jako loni? Nejlepší nápad loňska a oni se na něj vysrali, škoda.

- Tisíceré díky za neperlivýho Rajce! Nebýt jeho, nevím kde bych dneska byl.

Nakonec je mou povinností zmínit všechny osoby, které mi utkvěly v paměti:
- Treib: letos chlastal víc než obvykle a to tak, že ve Vočích vychlastal všechen gin. Docela změna od dob, kdy měl před sebou vždycky jenom půllitra s pivem. Škoda, že vždycky začne pouštět ty svoje celtic folk pagan dead metalový sračky v mobilu a to mě donutí utýct co nejdál od něho. Hlavní je, že Treib tam vždycky vydrží celou dobu, takže, když nemám s kým chlastat, stačí ho najít a je vystaráno. Letos myslím taky utratil (prochlastal) svůj rekord a vykouřil tak čtyři kartony. Tenhle člověk se mění stále k lepšímu, díkybohu. Sice letos neusnul na žádným extravagantním místě v nepřirozené pozici (když nepočítám venku na židli pod opadávajícím stromem), ale bohatě to vynahradil tím jeho vychlastáním všech zásob ginu ve Velkých vočích. Tahle příhoda vstoupí do legend FF. Postaral se navíc o jeden z nejúžasnějších zážitků v mém životě. To bylo ve chvíli, kdy TOTÁLNĚ nejvíc pařil na diskotéce ten NEJVÍC sexy tanec, co jsem kdy naživo viděl. Tak strašně mě mrzí, že jsem to celý nenatočil, protože to byla sestava jak z filmu. Díky tomuhle jsem brečel smíchy a i teď mi ukápne slza, když si na to vzpomenu.

- Tom-mie: čekal jsem, že už bude z tý svý práce ozářenej natolik, že se změní v superhrdinu a ono nic. Nechápu, jak se odvážil po loňské zkušenosti znovu navštívit restauraci Modrou hvězdu, ale nakonec jsem tam s ním byl žrát několikrát a chutnalo mi. Jeden večer jsme skončili v baru v KDčku totálně na šrot a hodinu jsme na sebe jen koukali neschopni vymyslet nějakou kloudnou větu, ovšem kromě Damova „šmucig“ . Tom-mie je kromě Treiba druhý člověk, kterýho hledám, když nemám s kým chlastat. Navíc jsme si zahráli úžasnou partii v Transport Tycoon, což rozhodně musíme někdy zopáknout. Díky němu jsem viděl skvělý film Daredevil za což jsem mu vděčný a byl tak laskav, že mi nabil mojí eMPé3.

- Lando: opět prokázal, že je s ním prdel a opět prokázal, že je kokot, protože nezůstal dýl. Máme tak nějak podobný smysl pro humor, takže se s ním vždycky pobavím a kromě toho, že ho učím, jak být sexy, jsme letos poměrně úspěšně zjistili, že piňďour padá častěji do levý nohavice, že se lidi stydí přiznat jistý rituál, který provozují na toaletě, a že si málokdo rozděluje osušku na zóny. Doufám, že příště zůstane dýl, aby to bylo víc vazký. Mimochodem doporučuji, aby se Lando podíval na Van Helsinga s dabingem. Pak mi snad uvěří, že slovo „vazký“ opravdu existuje.

- Flam: bezva chlap. Celý první dva dny jsem strávil v podstatě jenom s ní a s Landem, než se nám naše úžasná trojka rozpadla. Vyhrál jsem sázku, že nebude do konce FF kouřit, ale protože ona moji výhru neuznala (holky si vždycky nějakou tu kličku najdou), musím o ní napsat oslavný článek, takže teď ji nebudu víc rozebírat.

- Blair (právě se našel díky CTRL+F a je šťastný): díky jeho Comicsconu jsem se nejenom perfektně zabavil poslední víkend, kdy již tradičně většina lidí odjela a není moc co dělat, ale navíc jsem viděl i Daredevil a nalákalo mě to na další filmy. Takže hned co jsem přijel domů, skočil jsem si do půjčovny pro DVDčka Temný rytíř, Ironman a Doom. Temný rytíř byl docela fajn, Ironman byl naprosto bomba-super a Doom byl (jak mi bylo na comicsconu řečeno (i přesto, že Doom není podle comicsu)) totální pitschovina. S Blairem jsme stihli probrat i poněkud choulostivé téma, které se ale vůbec netýkalo sexu (a to myslím vážně), jakožto spíše paintbrushe a rozdílné velikosti jistých dvou věcí jedné osoby, však on ví. Ještěže mu Bossi nestojí pořád za zadkem a dává mu náležitou volnost.

- Voden: nepřijel, protože ta jeho mu volnost nedává.

- Tom-mieho a Bossi mamka: riskla to a šla opět do Modrý hvězdy, ale zase sebou letos nevzala taťku, takže opět rodina nebyla kompletní. Asi se už nedočkáme. A kdy se konečně pořádně ožere?

- Lord + Albi: jejich spycon mi toho sice moc neřekl, zato turnaj v pokeru, který uspořádala Albi, měl nečekanou až ohromující účast. Lord prokázal, že neztratil nic ze svého šarmu – nutno tedy dodat, že jeho šarm vychází z jeho výřečnosti, neuvěřitelných až bizarních myšlenkových asociací (zeptejte se ho na počasí a on vám začne vyprávět o stripbaru někde v Barmě) a neustálém nošení obleku.

- San: nezklamala a nasadila uši. Zase jsem se jí zapomněl zeptat, jakýmu že zvířeti ty uši patří. Asi už jsem odsouzen nadosmrti věřit, že jsou to uši myší. San je moje zabávačka, když se ještě nechlastá. Většinou ji i přes den najdu sedět v baru s Haluzem, takže se k nim vetřu a snažím se o smysluplnou eh… mlčení. Její fotky (který právě nahrála na Facebook) mě opět dostaly pod stůl.

- Dam: prokázal, že to dokáže roztočit i bez Vodena. Všem se do paměti vryla jeho hláška „šmucig“, když se jeden večer snažil balit Sallu. Mě osobně to slovo znělo v hlavě až do konce conu. „Salla to má ráda šmucig“ bylo slyšet celý večer a naprosto nezapomenutelná scéna byla, když Dam prohlašoval „tohle je tak strašně ŠMUCIG“ a přitom po upatlaným a lepkavým stole svojí dlaní roztíral rozlitýho Jelzina. Svoji angažovanost taky prokázal, když nám první noc strávenou na statku začal ve čtyři ráno, když všichni spali, nabízet láhev Tequily a luxovat v pokoji.

- Mighoupt: ukázal se na víc jak jeden den a stačil o mně natočit dokument, který pravděpodobně nikdy neuvidím, a který měl neslavný konec. Ze tří možných bodů ani jeden, tím bych se opravdu neměl chlubit. Navíc na obloze rozpoznal asperát, či co to bylo, takže je i inteligentní, ten klučina jeden.

- Neznámý organizátor, mající noční službu první čtvrtek: musel poslouchat ožralecký kecy mě, Landa a Flama, jak se hodinu rozhodujeme, jestli půjdeme po schodech nahoru nebo ne.

- Hex: měl kostým a vyhrál. Měl další kostým, který měl pravděpodobně symbolizovat, že je gay, ale pravou podstatu jsem neodhalil.

- Korálek: dělá bojový umění, jehož jméno si zase nemůžu vybavit a dluží mi prachy.

- Kuba Pomeranč: neměl brejle, fakt divný.

- Zvěmi: já na ně nekoukal, voni koukaly na mě!

- Shake: byl jsem velice rozčarován, když jsem po příjezdu na FF zjistil, že nemám orangeshakietshirt, ještě více rozčarován, že jsem mu nedal dárek k narozkám a nejvíc rozčarován, že jsem nestihnul jeho tajnou oslavu narozek. Větší ostudu jsem si udělat nemohl a vzhledem k tomu, že již tradičně jsme se na conu míjeli a vůbec jsme nezachlastali, budu to teď po zbytek roku žehlit. S motýlkem na pokeru mu to moc slušelo, jen by měl být příště na Texas hodem a ne Five card draw.

- Budji: chlapec, který ví jak žít. Má velký auto a zase jsem nepoznal Staříka.

- Süp: ze Supa vyrostl nádherný mladý muž. A mám ho vyfocenýho jak kouří cígo, což je podle mě už dnes hodně cenná fotka. (EDIT: není, San ho vyfotila taky.)

- Johanson: opět jsem ho neviděl ožralýho tak, aby se z něj stal dlaždič. Vážně bych toho kluka chtěl vidět mluvit sprostě a hlavně mluvit totálně o hovnech.

- Cece a Jekkyl: konečně si SNAD pamatuju kterej je kterej, ale moc se mi líbilo, že oba pili colu s rumem. Chlapci vědí, co je dobré.

- Milan Pavlíček: přivezl si sice harém, který mě ale sral od začátku až do konce. Doufám, že příště přiveze aspoň holky, co jsou sexy a nejsou lesby.

- FF Jana: doufám, že s tim svým přijede na FFS a nerozmyslej si to.
- FF Martina: sice se dokážeme bavit jenom o jednom, ale stále jsme to ještě nedořešili.
- FF Míša: ta holka neví, co chce.
- FF Jitka: snad se někdy dozvím, kdo to vlastně je.

Skladba 1. – Return To Innocence (album The Cross Of Changes)

Jedná se samozřejmě o nejznámější skladbu, která zazněla snad všude a při všech příležitostech. I přesto, že je téměř 17 let stará, každý den ji můžete slyšet na některém rádiu. Je to melodie… ne, je to naprostá harmonie dovedená k dokonalosti. Každý akord, každý tón, každý nástroj, všechno to tvoří největší hudbní umělecké dílo všech dob. Ať se jde vycpat nějakej Bach, Strauss, Beethoven nebo Mozart. Jejich hudba je passe, lidi ji poslouchaj do dnes jen proto, aby vypadali “na úrovni“. Return To Innocence je skladba, kterou může člověk slyšet stokrát dokola a bude ho mrzet, že si ji nemůže poslechnout po stoprvní. Celou tuto hudební extázi doprovázejí dokonalá slova, ve kterých si každý člověk může najít část svojí duše.

Skladba 2. – I Love You, I’ll Kill You

Podmanivá melodie, s trochu temným nádechem, říznutá dokonalým kytarovým sólem. Tahle skadba vyjadřuje dvojí stránku věci. Nebo jinak řečeno – všechno má svoji temnou stranu. Při jejím poslechu můžete zavřít oči a prozkoumávat temná zákoutí vaší duše. Miluju tě, zabiju tě – to je paradox, který přesně vystihuje atmosféru této skladby. Zjistíte, že i ve vás je temná stránka, která číhá někde v pozadí a ve chvíli, kdy se akrody písničky na malý moment vyjasní a zdají se, že symbolizují pozitivnější myšlenky, zjistíte, že to jen vyjadřuje zákeřný a podlý úsměv plný zvrácených myšlenek. Nic pozitivního až do konce vás nečeká, celé je to zakončeno slovy: miluji tě, zabiju tě, ale navždy tě budu milovat.

Skladba 3. – Prism Of Life (album Le Roi Est Mort Vive Le Roi)

Jestli I Love You, I’ll Kill You vyjadřuje temnotu v našich duších, Prism Of Life je pravý opak. Pomalé harmonické tóny vám pomůžou najít to nejlepší, co se ve vás skrývá a poodhalí citlivou stránku vaší duše. Všudypřítomná naděje – těmito slovy by se celá písnička dala popsat. Atmosféru dotváří namixované hlasy ze tří naprosto odlišných kultur, bohužel slovy to popsat neumím. Jestli vás samotná melodie nenaplní nadějí, pak to udělají slova, která každou svou slabikou symbolizují, že vždy existuje něco, na co se můžete obrátit.

Skladba 4. – Camera Obscura (album The Screen Behind The Mirror)

Naprostá přehlídka mistrovského umění Enigmy. Písničku můžete slyšet stokrát, ale slovům nikdy neporozumíte a nenajdete je ani v žádném existujícím slovníku. Celá skladba je totiž založená na pozpatku puštěné Modern Crusaders (jiná skladba ze stejného alba)! Ukažte mi jinýho skladatele, který má takovou invenci, že dokáže vzít svoji vlastní skladbu, obrátit ji naruby a udělat z toho zcela novou skladbu?! Emoce skladbě dodává i to, že na albu následuje hned po poměrně klidné a epické Endless Quest. Rychlý rozjezd, svižné tempo, rázné zakončení, do toho všeho pozpátku puštěný mužský hlas a ke konci ještě navíc samply z Carmina Burana. Prostě umění!

Skladba 5. – Page Of Cups (album Voyageur)

Na závěr jsem si nechal skladbu, která pro mě osobně znamená úplně nejvíc. A zároveň je pro mě největším paradoxem a největší záhadou. Existují možná desítky písniček, které zbožňuji a dokážu je poslouchat pořád dokola. Existují desítky písniček, které jsou lepší, emotivnější a záživnější než Page Of Cups, která tíhne spíš k průměru. Přesto neexistuje nic, co by ve mě dokázalo vyvolat takovou vlnu emocí, jako právě tahle skladba. Paradox? To si pište. Na pomyslným žebříčku oblíbenosti, se tahle pohybude někde těsně nad prostředkem, ale to jenom proto, že před tím dosáhla úplnýho vrcholu, přelétla do jiný dimenze a vrátila se zpátky na začátek a ještě doběhla až do půlky. Je to minimalistická, pomalá a klidná melodie, která ovšem jakoby byla přímo stavěná na můj mozek.  Tuhle písničku naprosto nechápu. Není na ní nic extra, nespojuji si ji s žádnou životní událostí a přesto se mi vždy rozbuší srdce, když ji slyším.

Toliko dnešní odbočka k poněkud jiným tématům, než je u mě obvyklé. Pokud ještě Enigmu neznáte, měli byste to napravit. Nejlepší na tom všem je, že ATB, nejúžasnější to skladatel elektronické hudby (především trance), považuje projekt Enigma za svůj největší vzor a v jeho hudbě je to také náležitě slyšet. Hodně jeho typický ATBovských skladeb v sobě odráží styl Enigmy.

Naštěstí mě nikdo nestřelil, ale dnes v noci jsem měl pocit, že ano. V neděli mě začalo bolet koleno, ale protože ve středu se mi jakžtakž ulevilo, nevěnoval jsem tomu zvýšenou pozornost. Jenomže středeční noc pro mě byla totálním utrpením. Bolest mi před půlnocí vystřelila do celý nohy a já jsem se čtyři hodiny svíjel v bolestech. Navíc jsem měl prvně v životě zkušenost se státním zdravotnictvím a musím říct, že je to přesně tak, jak jsem předpokládal. Na hovno.

Bolest, kterou jsem musel přes noc vytrpět, bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli. Když mě z toho začalo už chytat psycho, začal jsem na internetu shánět nějaký číslo na pohotovost. O život mi nešlo, takže zneužívat linku 155 jsem nechtěl. Po chvilce hledání jsem na několika místech našel telefon na ambulanci pro Prahu 4, která funguje v nočních hodinách a má k dispozici údajně čtyři sanitky. Já naivní blbec si myslel, že pro mě někdo přijede! Ženská v telefonu mě znuděným hlasem sdělila, že výjezdy nedělají a ať volám 155 nebo ať mě někdo přiveze a položila to. Aha, tak to by mě teda zajímalo, proč vlastně to číslo existuje, proč ho všude uvádějí a k čemu mají ty sanitky, když výjezdy nedělají. Asi k hovnu.

Vzal jsem teda taxi a nechal se tam dovézt. Jakmile jsem vešel, okamžitě se na mě vyhnal doktor (který nápadně připomínal House) a začal mě fuckovat, že co tady dělám, proč jsem jako přijel zrovna teď, proč jsem s tím nepočkal do rána, atd. Tak mu říkám ať se laskavě uklidní, že mám bolesti jako svině, a že jsem přijel, aby mi někdo pomohl a ne aby mě někdo buzeroval. On nasraně odvětil, že mě teda aspoň prohlídne. Zaplatil jsem 90 Kč poplatek (což nechápu, když si platím ještě zdravotní pojištění a podle zákona mám teda nárok na „zdravotnictví zdarma“ ) svlíknul si kalhoty a on mi ošahal moje koleno. Konstatoval, že se obává, že mi nepomůže, protože řeší jen akutní případy jako zlomeniny apod. Alespoň už byl klidnější a nechoval se arogantně. Dal mi lístek, ať si zajdu na ortopedii, že otevírá v osm.

Takže jsem jel taxikem zase domů, kde moje utrpení pokračovalo a po devátý jsem vyrazil dalším taxikem zpět na tu ortopedii. Přijdu tam a oni mi sdělí, že tu žádnou ortopedii nemají, že musím na Chodov, protože tam bydlím. To už byla ovšem natolik trapná lež (snad druhá největší nemocnice v Praze a nemají tam ortopedii?), že jsem neměl ani sílu se rozčilovat.

Takže opět taxik a jak kokot zpátky na Chodov, na zdejší polikliniku. Díkybohu za ni! Teprve tady se mi konečně dostalo pomoci! Po šíleně depresivní hnusný a chátrající Thomayerově nemocnici, to tady vypadalo jako ta typická americká nemocnice, která je ve filmech. Mladičkej doktor byl v pohodě, hned mě vzal, zase jsem svlíknul kalhoty a už mě píchal. Teda moje první injekce po asi 15 letech, takovej strach jsem už dlouho neměl. Nevím jak to udělal, ale najednou byla celá jehla ponořená do mýho kolena a ani mě to nepíchlo. Vysál mi z kolena nějaký žlutý sračky, sestřička mi nasadila něco, čemu se říká ortéza a bylo hotovo. Prostě pohoda.

Jednu věc ovšem nechápu. Samozřejmě je jasné, že zdravotníctví je z obrovské většiny státní, tudím nemá konkurenci a podle toho to taky vypadá (nikdo se nemusí snažit udělat dojem na pacienta, aby si ho udržel), ale ta poliklinika podle všeho taky patří státu (městu), takže nechápu, jaktože tam byli všichni tak milí a jaktože to tam tak skvěle vypadalo…

Každopádně dnešní zkušenost mě utvrdila v jednom. Stát je ještě větší zlo, než jsem si myslel.

Mám tu rozepsaný přesně tři články. Jeden o sexu, to si přece nemůžu odpustit, druhý o procesech s čarodějnicemi, protože to mě v poslední době opravdu zasáhlo a třetí o systému školství. Mám toho spoustu na jazyku, spoustu toho, co chci napsat, ale kdykoliv sednu ke klávesnici, najednou si nevzpomínám, co všechno jsem vlastně měl na mysli a tak to většinou zůstává u toho, že jak magor deset minut sedím, snažím se vzpomenout si, něco sesmolím dohromady a to něco pak většinou nedává smysl ani mně. Každou větu musím třikrát přepsat, abych jí porozuměl – jak tomu má potom rozumět cizí čtenář?

Takže otázka zní: co mám udělat pro to, abych uměl lépe psát? Snad víc číst? Nebo prostě jen víc psát? Nebo co, ksakru?

Mimochodem, včera jsem zaznamenal, že si ctihodný google zaindexoval můj bar, tak že by se to tu konečně pořádně rozjelo? Myslím, že když mám teď navíc ještě článek s klíčovým slovem „sex“, mohla by návštěvnost několikanásobně stoupnout, protože víme co se na internetu nejvíc hledá. Předpokládám, že bych se s tím sexem mohl na googlu objevit někde na bžiliontý stránce. A co teprve až o tom dopíšu celej článek? To bude pomrdáníčko (viz slovníček servisního technika).

Minulý víkend proběhl v Praze už třetí ročník Sconu a stejně jako každý jiný pražský con, to pro mě v podstatě vůbec nebyl con, ale spíš velký sraz v hospodě. Pražský cony pro mě zřejmě budou vždycky o ničem. Na Pragocon jsem přestal jezdit úplně, protože tam z „mojí party“ nejezdil skoro nikdo, Trpaslicon jsem zavrhnul hned po prvním ročníku, protože ten šel koncepčně úplně mimo mě a Scon jen potvrdil celou sérii pražských conů, totiž že vždycky budou stát za hovno. Navíc vstupné na Scon je pro mě již tradičně plýtváním penězi.

Někdo teď možná bude čekat, že řeknu něco jako „vím, že organizátory to muselo stát hodně práce a úsilí a za to jim patří velký dík“, ale já nic takovýho neřeknu (tedy to v těch uvozovkách počítejme jako něco, co jsem vůbec nenapsal. ) Koupil jsem si vstupný na celý třídenní con, což bylo nějakých 350 Kč a strávil jsem tam všehovšudy asi čtyři hodiny a to jenom proto, abych čekal na ostatní, než vyřídí svoje povinnosti a odtáhnou se mnou do hospody. Samozřejmě opět, jako již tradičně, jsme nemohli najít žádnou hospodu, kde by pro nás bylo místo, takže jsme nakonec skončili v poměrně nóbl restauraci, kde mě jeden drink stál skoro 90 korun.

Během pátečního večera se ale událo několik zajímavých věcí. Tak prvně to bylo kouzlo s cigaretovým popelem, ke kterému ovšem nedošlo, protože těsně před jeho předváděním jsem si všiml, že naproti sedícímu Shakovi září zeleně jeho svetr. Moje první doměnka byla, že se na malých částečkách prachu odráží světlo od takový tý zelený plastový tyčinky, kterou když zlomíte, tak se uvnitř uvolní jakási chemická reakce a začně svítit. Tu tyčinku jsem mu vrazil do ruky asi minutu před tím a on si s ní hrál, jenže měla sotva dva centimetry a světlo, který vydávala, by dost těžko dokázalo ozářit tak velkou plochu. Teprve po tomhle prozření mi došlo, že to střevo tu tyčinku rozlomilo víc než se má a ten chemickej sajrajt mu vystříknul na svetr. V tu chvíli všichni ohroměně zírali, jak úžasný kouzlo jsem dokázal udělat! Rozsvítit Shakeovi svetr! A navíc i jeho ruce! Teprve po důrazném ujištění, že se nejedná o kouzlo, ale o nešikovnost Shakea (pro neznalé: Shake není miliardář z blízkýho východu, ale můj kámoš, co studuje VŠE.) Nakonec se nechal přesvědčit, aby si pro svoji vlastní bezpečnost šel raději důkladně umýt ruce. V tu chvíli samozřejmě nikoho nezajímalo, co ta chemie udělá s jeho rukama, místo toho si všichni stěžovali, jaká je to velká škoda, že to nikdo nenatočil.

Druhá zajímavá věc toho večera byla, že… to raději rozebírat nebudu, sám totiž nevím, co si o tom mám myslet.

Tragičnost Sconu se každopádně naplno projevila v sobotu. Dorazil jsem až v šest odpoledne a do hospody nechtěl jít skoro nikdo, tak jsme tam skončili jen tři chlapi. Pozitivní na tom alespoň bylo, že jsem se dozvěděl o existenci aplikace, která dokáže rozpoznat název písničky, která zrovna hraje. Nechtělo se mi tomu věřit a tak jsem to podrobil důkladné analýze. Z asi deseti písniček to poznalo osm a to i přesto, že jsem všechno pouštěl přes chrastítko v mým MP3 přehrávači a celá ta aplikace běžela v mobilu. Tohle jedniný zachránilo celý večer, protože v jedenáct jsme se všichni sebrali a šli dom.

Letošní zkušenost mě tak utvrdila v tom, že příští rok si už na Scon rozhodně vstup kupovat nebudu a rovnou přijedu večer za ostatníma do hospody. Cony na pražských školách jsou prostě totálně o ničem.