V pravdě se zpožděním jsem se rozhodl, že krátce shrnu nejdůležitější události z letošního Festivalu fantazie, který se konal od 1. července do 11. července. Vzhledem k tomu, že je to již měsíc, co con proběhnul, vypadly mi z hlavy skoro všechny vzpomínky, ale samozřejmě mi zůstaly alespoň ty nejdůležitější, kteréžto mám v plánu zde sepsat, aby i budoucí generace věděly, jak to v tom roce 2010 vlastně tehdá bylo. Jelikož jsem si všiml, že je nějakým zvykem rozdělovat reporty na dny, budu se opičit a udělám to samý. A abych vás donutil si to přečíst úplně celý, tak pozor pozor, na úplném konci je jako překvapení vysvětleno použití toho nesmyslného obrázku, který je zde vlevo. (číst dále…)

Koprcon je pro mě vždy posledním conem, na který v aktuálním roce jedu. Ale kurňa proč? Je to daleko, je to krátký, je to ve škole, je tam málo lidí, tak proč tam vlastně jezdím? Odpověď neznám. Každopádně příští rok jedu zase. Těžko psát postřehy z conu, který je tak krátký a nestačí se tam toho moc udát. Moje postřehy se teda omezí pouze na proběhlou diskotéku, za kterou se musím opět velmi pochválit, tentokrát proto, protože jsem poprvé vybíral songy tak, aby se dali mixovat do sebe a to za použití chytré funkce automatické synchronizace, kterou jsem v mnou používaném prográmku objevil. Z důvodu krátkosti toho článku jsem se rozhodl zveřejnit playlist, který každý již tak netrpělivě očekává. (číst dále…)

Někteří zasvěcení lidé, kteří se zúčastnili FFS, by teď možná čekali obsáhlý report z této tradiční Chotěbořské akce, nicméně ti, co mě trochu znají, už teď vědí, že toto opět bude především oslava mé úžasné existence. Ano. FFS byl skvělý con a jistě na něm byla spousta kvalitních přednášek, já si ho ovšem zařazuji na první místo, co do celkového počtu minut na přednáškách se týče… kurňa, tohle bylo co za debilní větu? (Ještě jedno upozornění: v tomto příspěvku jsou používány přechodníky (kdybyste to náhodou nepoznali.)) (číst dále…)

Pravidelní čtenáři mého blogu (ty čtyři lidi) již zcela určitě zaznamenali, že si hlavně stěžuju. Přitom jsem vesměs pozitivní a optimistický člověk, ale psát o pozitivních věcech není taková prdel. Proto tento příspěvek nebude pozitivní, ale již tradičně negativní. Týká se mé účasti na premiéře šestého dílu Harry Pottera. Související akcí byl jakýsi Wizard 09, o kterým jsem předtím vůbec neslyšel, ale v poho. To jak tragicky to dopadlo, bych nečekal ani v těch nejhorších nočních můrách. (číst dále…)

Jelikož nejsem zvyklý psát reporty, raději se místo toho omezím jen na několik postřehů, které mě na letošním FF zaujaly, které stojí za to zmínit, a které si pamatuju.
(číst dále…)

Když se řekne Enigma, tak vám historik odpoví, že šlo o šifrovací stroj Němčourů za druhý světový války. Lingvista vám odpoví, že enigma znamená záhada nebo hádanka. Trewor vám odpoví, že Enigma je nejdokonalejší hudební projekt, jaký kdy spatřil světlo světa. O normální hudbě můžu říct, že je dobrá, že se mi líbí, že ji rád poslouchám. O Enigmě bych byl ale schopný básnit až do dalšího tisíciletí. V pěti bodech se zde podělím o pro mě pět nejvýraznějších skladbách Enigmy. (číst dále…)

Naštěstí mě nikdo nestřelil, ale dnes v noci jsem měl pocit, že ano. V neděli mě začalo bolet koleno, ale protože ve středu se mi jakžtakž ulevilo, nevěnoval jsem tomu zvýšenou pozornost. Jenomže středeční noc pro mě byla totálním utrpením. Bolest mi před půlnocí vystřelila do celý nohy a já jsem se čtyři hodiny svíjel v bolestech. Navíc jsem měl prvně v životě zkušenost se státním zdravotnictvím a musím říct, že je to přesně tak, jak jsem předpokládal. Na hovno. (číst dále…)

Já vím, tyhle tři věci nejdou moc dohromady, taky je nehodlám nijak dávat do souvislosti. Jediný, co mají společný je, že už nějakou dobu se o nich chystám napsat, ale stále to vázne na jedný věci. To blbý psaní, je pro mě zatraceně těžký. Asi jsem v mládí málo četl nebo co, každopádně dát dohromady souvislou větu, je pro mě úkol nadlidský. Nechápu, jak někdo dokáže psát s takovou lehkostí a… a… a to je přesně vono, došly mi slova. Můj největší problém je zformulovat větu tak, aby se jí dalo rozumět. Protože když si nějaký svůj článek přečtu den po napsání, i já sám mám někdy problém pochopit, co tím autor vlastně myslel. (číst dále…)

Minulý víkend proběhl v Praze už třetí ročník Sconu a stejně jako každý jiný pražský con, to pro mě v podstatě vůbec nebyl con, ale spíš velký sraz v hospodě. Pražský cony pro mě zřejmě budou vždycky o ničem. Na Pragocon jsem přestal jezdit úplně, protože tam z „mojí party“ nejezdil skoro nikdo, Trpaslicon jsem zavrhnul hned po prvním ročníku, protože ten šel koncepčně úplně mimo mě a Scon jen potvrdil celou sérii pražských conů, totiž že vždycky budou stát za hovno. Navíc vstupné na Scon je pro mě již tradičně plýtváním penězi. (číst dále…)

Tak marně čekám, kdy se na internetu objeví zajímavý článek, který bych mohl okomentovat a ono nic. Už několik dní jsou to jenom zprávy o tom, kdo kde umřel, kdo kde vypadnul z okna a který moderátor šáhnul který moderátorce na prso. Prostě samý zajímavý a důležitý zprávy, který určují budoucí běh dějin. Zato v práci nevím kam dřív skočit. Přebral jsem novou funkci po kolegovi a i když to není nic složitýho, je to poměrně pruda, protože mi to nedovolí soustředit se na nic jinýho. A navíc tu mám – POZOR – neřešitelnou křižovatku! Kdo sakra pojede první? (číst dále…)