Vím, že moje články působí namyšleně. O velikosti mého ega není pochyb. Říct, že mám občas přehnaný ego je asi stejný, jako říct, že Star Wars byly relativně komerčně úspešný. Občas to přeháním (to já rád), nicméně musím říct, že v jedné věci je moje samochvála zcela oprávněná a pravdivá a s egem to má pramálo společnýho. Mám talent na hudbu. A největší chyba, kterou jsem v životě kdy udělal byla, že jsem tenhle talent nikdy nerozvíjel. Jelikož stárnu a svět se řítí do záhuby, je načase, abych konečně vypustil krakena! (Tím myslím ten talent.) A to chce určité oběti. A tenhle článek je právě o těch obětech. (číst dále…)

Asi bych se nemohl podívat sám na sebe, kdybych tady aspoň krátce nezmínil největší halovou akci v Česku. Na Transmisi jsem byl podruhý, takže jsem už vcelku věděl, že nemám nic moc očekávat, nicméně jsem byl nakonec velmi mile překvapen. Loni to za moc nestálo, hudba byla příliš tvrdá, zapomněl jsem lístek, pro kterej jsem se vracel tágem za 1200,- a navíc tam kámošovi vytekl lightstick (a ano, opravdu má od té doby z lightsticků fóbie a jen stěží je překonává). Letos jsem tedy čekal něco podobnýho. Naštěstí jsem tentokrát měl lístek v kapse u kalhot a ne doma na skříni, lightsticky nepraskly (a ano, kámoš si konečně po roce dokonce dva obtočil kolem ruky), dokonce i hudba byla mnohem příjemnější. (číst dále…)

Skopčáci v Retru zabodovali. Asi tak by se dala shrnout trace párty, která proběhla před pár dny v Retru. Kyau & Albert a další bezejmenní DJové nám připravili jednu z nejlepších párty, na který jsem kdy byl. Takovou smršť mých oblíbených songů a uplifting trancu (můj oblíbený) jsem naposledy slyšel na Arminovi. Celá akce byla o to lepší, že nás šlo více než obvyklé duo já + Filip, a k tomu všemu jsme měli VIP lístky, takže jsme prostě byli kingové. (číst dále…)

Začínám mít trochu pocit, že se tady z toho stává blog jenom o trancových parties. Byl jsem nucen na to dokonce založit i samostatnou rubriku. Ale to je vedlejší, důležitý teď je, že jsme se zúčastnil další skvělý párty, tentokrát opět v SaSaZu, opět na Decadance a naštěstí tentokrát už né tak opitý, abych zapomněl, co se tam vlastně hrálo. Na minulým Decadance byli hlavní hvězdou večera Aly & Fila, ovšem bez Fili. Vzhledem k mé opilosti jsem tu párty tady na blogu poměrně sjel a odsoudil a teprve později na youtube jsem zjistil, že Aly hrál vlastně dobře. Tentokrát byl hvězdou večera Dash Berlin a ten nehrál jen dobře, hrál přímo skvěle! (číst dále…)

Největší mega párty všech dob je za námi a v duchu předchozích příspěvků jsem povinnen něco o ní napsat. Ano. Úspěšně jsem se zúčastnil největší halové párty ve stylu trance v Evropě – Trance Energy v Nizozemí (jak jsem byl poučen, Holandsko je nesprávný výraz, asi jako kdyby Angličan říkal, že na dovolenou jede na Moravu). Bylo to opravdu monstrózní, ale nic jiného se ani nedalo čekat. I když jsem během párty pár věcí nevychytal, celkově musím s úlevou říci, že se nic neposralo a dopadlo to skvěle. Organizátorům se letos navíc asi doneslo i to, že budu mít 3.4. narozeniny, tak uspořádali Trance Energy přesně v ten den. (číst dále…)

Poněkud nečekaně jsme se s kamarádem v sobotu vydali do Plzně, protože jsme po dvou týdnech bez trancu začínali mít absťák. A jelikož se naskytla příležitost levně si užít celou noc speciálně zaměřenou na trance, navíc s DJjem, kterýho jsme posledních několik dní drbali na ICQ, byly to dvě mouchy zabitý jednou pařbou. Sice jsme do posledních chvil pochybovali o našem hektickém plánu, jet tak daleko mimo civilizaci, nakonec však naše touha zvítězila a po jednom drinku v Jet Setu (kámoš teda po jednom nealko pivu, který neochotně vypil) jsme už seděli v autě směr Plzeň. Naštěstí to stálo za to a nelitujeme tak jedinýho projetýho litru benzínu. (číst dále…)

Mám za sebou první letošní akci ve stylu trance a moje pocity z ní jsou opět jak pozitivní, tak negativní. Já vím, že DJové se snaží hrát pro publikum, proto opět zaznělo míň upliftingu, než bych čekal. Místo mýho oblíbenýho tuc tuc tuc, zase víc jak půlku večera hrálo jenom dum dum dum. Češi holt upliftingu moc neholdují a mají to radši natvrdo. Nicméně pár světlých okamažiků ten večer přinesl. Tak špatný jako Transmission to nebylo, to ani zdaleka ne, hrálo se mnohem míň tvrdě, ale k Arminovi to mělo hóódně daleko. Dvojice Aly & Fila byla bez Alyho, kterej má údajně něco s uchem, takže nedoletěl, Balogová měla blbě nastavenej mikrofon, takže jí to chrčelo a účtenka za parkování mě málem způsobila šok. (číst dále…)

Transmission je za námi a nastal čas zhodnotit tři největší halový akce, na kterých jsem letos byl (a taky jediný, který jsem v životě navštívil ). To jest Tiesto v O2 aréně, PURE XL s Arminem a Transmission s několika DJs. Výsledkem budiž to, že Tiesto zklamal po všech stránkách, Transmission bylo skvělý, ale na můj vkus byla hudba příliš tvrdá a Armin… to byl prostě Armin.

Tiësto at O2 arena

• nebylo narváno, což potěší
• hodně toalet, takže žádný fronty
• dobrý ceny na barech a rychlá obsluha
• světelný efekty na hovno
• žádný lasery
• hudba postrádala trance
• atmosféra postrádala nadšení

 
Byla to první akce, takže přeci jen můžu říct, že mě potěšila a na ten neskutečný pohled, kdy jsme koukali na 10 000 tancujících lidí, na to nikdy nezapomenu.

Transmission

• zapomněl jsem vstupenku, takže jsem se taxikem vracel domů a zpět, celkem za 1200,- takže nasranost největší
• kámošovi prasknul lightstick a postříkal jím okolo stojící dav, to bylo poměrně srandovní
• uplifting trance hrál jen Gareth Emery, jehož set mi ze 70% unikl, takže další nasranost
• na můj vkus příliš mnoho techtrance, moc tvrdá hudba
• neuvěřitelný efekty, asi miliarda laserů, to se mi opravdu moc líbilo

 
Bezvadná akce, která by se ještě víc povedla, nebýt toho zapomenutýho lístku a pozdější absence trancu.

PURE XL Armin Van Buuren

Občas někdo ze srandy prohlásí, že něco je lepší než sex, ale v podstatě to ani nemyslí vážně. Když jsem kdysi absolvoval tandemový seskok s padákem z pěti kilometrů, tak těch 30 sekund volnýho pádu bych mohl nazvat „lepší než sex“, ale je to JEN 30 sekund, to je příliš krátká doba na to, aby si to člověk pořádně užil (i když možná jak u koho ). Hrdě ale můžu prohlásit, že v životě jsem zažil jednu jedinou věc lepší než sex a to byl Armin v Incheba aréně. To byl opravdu čtyřhodinový orgasmus a bez nadsázky můžu přísahat, že bych vyměnil celý rok bez sexu za to, abych mohl znovu zažít ty čtyři hodiny neskutečnýho trancu a neskutečný atmosféry.

Od Armina můžu dělit halový párty na tři typy. Špatný párty, dobrý párty a Armin.

Je tomu něco málo přes měsíc, co jsem byl na Tiëstovi v O2 aréně a co jsem se rozplýval nad tím, jak neuvěřitelný pohled se nám naskytl hned po příchodu a jak na hovno tam byly světelný efekty. Proto jsem od následující akce nečekal nic moc extra, zvlášť když na ní byla tak třetina lidí co na Tiestovi. Tak jako Tiesto, tak i nyní Armin moje představy a očekávání naprosto nesplnil. A proč? Protože jsem nečekal nic moc extra a výsledek: naprosto neskutečný… totální euforie… neopakovatelný zážitek… úchvatná hudba… čtyřhodinový orgasmus… sen… no prostě konec! Celý večer mi znělo hlavou, že teď už v životě nic víc nechci, teď už můžu umřít. (číst dále…)

V pátek jsem byl s kámošem na Tiestovi v O2 aréně. Jelikož to měla být zdaleka největší akce, jakou jsem kdy navštívil, moje očekávání opět přerostlo do nevídaných rozměrů. Nesnáším, když někdo říká „nečekej moc a nebudeš zklamanej“, protože to by se pak člověk neměl v životě na co těšit. Osobně zastávám trochu jiný názor – který se mimochodem opět na Tiestovi potvrdil – totiž že „čekej co nejvíc a nebuď zklamanej z toho, co nedopadne“. Akce v O2 aréně zklamala, to ano. Ale byla naprosto super! (číst dále…)