Mám za sebou první letošní akci ve stylu trance a moje pocity z ní jsou opět jak pozitivní, tak negativní. Já vím, že DJové se snaží hrát pro publikum, proto opět zaznělo míň upliftingu, než bych čekal. Místo mýho oblíbenýho tuc tuc tuc, zase víc jak půlku večera hrálo jenom dum dum dum. Češi holt upliftingu moc neholdují a mají to radši natvrdo. Nicméně pár světlých okamažiků ten večer přinesl. Tak špatný jako Transmission to nebylo, to ani zdaleka ne, hrálo se mnohem míň tvrdě, ale k Arminovi to mělo hóódně daleko. Dvojice Aly & Fila byla bez Alyho, kterej má údajně něco s uchem, takže nedoletěl, Balogová měla blbě nastavenej mikrofon, takže jí to chrčelo a účtenka za parkování mě málem způsobila šok. (číst dále…)

V září minulého roku jsem na víkend navštívil Německo a zkušenost na tamních silnicích mi poskytla důležitou informaci o chování řidičů. Všichni tam jezdí slušně! WTF? Jeden má meďoura, druhej bávo a oba jedou padesát a navíc před semaforem začnou brzdit, místo aby šlápli na plyn. A proč se mi nelepí na prdel? A proč mě nepředjíždějí, když jedu pomalu? Mám tři možný vysvětlení, proč se tam jezdí jinak. Buď se bojí o svoje drahý auta, nebo maj tak vysoký pokuty, že je nechtěj platit, nebo je tam prostě jiná psychika řidičů. V tomto příspěvku bych tedy rád rozebral především tu psychiku. (číst dále…)

Originální nadpis, že? Ach jak jsem zklamal mé čtyři čtenáře! Tři měsíce si stále přes den opakuji, že dnes večer už konečně něco napíšu a každý večer si opakuji, že to nechám až na zítra. Původní plány zahrnovaly jeden příspěvek denně, z čehož se nakonec realizoval jen jeden příspěvek za 14 dní. Těmto dnům je však konec. Nové plány zahrnují (místo jednoho příspěvku za dva týdny) až dva příspěvky za měsíc! A začneme hned zítra!

Koprcon je pro mě vždy posledním conem, na který v aktuálním roce jedu. Ale kurňa proč? Je to daleko, je to krátký, je to ve škole, je tam málo lidí, tak proč tam vlastně jezdím? Odpověď neznám. Každopádně příští rok jedu zase. Těžko psát postřehy z conu, který je tak krátký a nestačí se tam toho moc udát. Moje postřehy se teda omezí pouze na proběhlou diskotéku, za kterou se musím opět velmi pochválit, tentokrát proto, protože jsem poprvé vybíral songy tak, aby se dali mixovat do sebe a to za použití chytré funkce automatické synchronizace, kterou jsem v mnou používaném prográmku objevil. Z důvodu krátkosti toho článku jsem se rozhodl zveřejnit playlist, který každý již tak netrpělivě očekává. (číst dále…)

Transmission je za námi a nastal čas zhodnotit tři největší halový akce, na kterých jsem letos byl (a taky jediný, který jsem v životě navštívil ). To jest Tiesto v O2 aréně, PURE XL s Arminem a Transmission s několika DJs. Výsledkem budiž to, že Tiesto zklamal po všech stránkách, Transmission bylo skvělý, ale na můj vkus byla hudba příliš tvrdá a Armin… to byl prostě Armin.

Tiësto at O2 arena

• nebylo narváno, což potěší
• hodně toalet, takže žádný fronty
• dobrý ceny na barech a rychlá obsluha
• světelný efekty na hovno
• žádný lasery
• hudba postrádala trance
• atmosféra postrádala nadšení

 
Byla to první akce, takže přeci jen můžu říct, že mě potěšila a na ten neskutečný pohled, kdy jsme koukali na 10 000 tancujících lidí, na to nikdy nezapomenu.

Transmission

• zapomněl jsem vstupenku, takže jsem se taxikem vracel domů a zpět, celkem za 1200,- takže nasranost největší
• kámošovi prasknul lightstick a postříkal jím okolo stojící dav, to bylo poměrně srandovní
• uplifting trance hrál jen Gareth Emery, jehož set mi ze 70% unikl, takže další nasranost
• na můj vkus příliš mnoho techtrance, moc tvrdá hudba
• neuvěřitelný efekty, asi miliarda laserů, to se mi opravdu moc líbilo

 
Bezvadná akce, která by se ještě víc povedla, nebýt toho zapomenutýho lístku a pozdější absence trancu.

PURE XL Armin Van Buuren

Občas někdo ze srandy prohlásí, že něco je lepší než sex, ale v podstatě to ani nemyslí vážně. Když jsem kdysi absolvoval tandemový seskok s padákem z pěti kilometrů, tak těch 30 sekund volnýho pádu bych mohl nazvat „lepší než sex“, ale je to JEN 30 sekund, to je příliš krátká doba na to, aby si to člověk pořádně užil (i když možná jak u koho ). Hrdě ale můžu prohlásit, že v životě jsem zažil jednu jedinou věc lepší než sex a to byl Armin v Incheba aréně. To byl opravdu čtyřhodinový orgasmus a bez nadsázky můžu přísahat, že bych vyměnil celý rok bez sexu za to, abych mohl znovu zažít ty čtyři hodiny neskutečnýho trancu a neskutečný atmosféry.

Od Armina můžu dělit halový párty na tři typy. Špatný párty, dobrý párty a Armin.

Někteří zasvěcení lidé, kteří se zúčastnili FFS, by teď možná čekali obsáhlý report z této tradiční Chotěbořské akce, nicméně ti, co mě trochu znají, už teď vědí, že toto opět bude především oslava mé úžasné existence. Ano. FFS byl skvělý con a jistě na něm byla spousta kvalitních přednášek, já si ho ovšem zařazuji na první místo, co do celkového počtu minut na přednáškách se týče… kurňa, tohle bylo co za debilní větu? (Ještě jedno upozornění: v tomto příspěvku jsou používány přechodníky (kdybyste to náhodou nepoznali.)) (číst dále…)

Je tomu něco málo přes měsíc, co jsem byl na Tiëstovi v O2 aréně a co jsem se rozplýval nad tím, jak neuvěřitelný pohled se nám naskytl hned po příchodu a jak na hovno tam byly světelný efekty. Proto jsem od následující akce nečekal nic moc extra, zvlášť když na ní byla tak třetina lidí co na Tiestovi. Tak jako Tiesto, tak i nyní Armin moje představy a očekávání naprosto nesplnil. A proč? Protože jsem nečekal nic moc extra a výsledek: naprosto neskutečný… totální euforie… neopakovatelný zážitek… úchvatná hudba… čtyřhodinový orgasmus… sen… no prostě konec! Celý večer mi znělo hlavou, že teď už v životě nic víc nechci, teď už můžu umřít. (číst dále…)

Svět je plný blbých nápadů a nesmyslných omylů. Ať už jde o propíchávání si různých částí těla, šňupání živých mravenců, víru v nepostradatelnost státu nebo odmítání mých nabídek k sexu, jedním z největších omylů jsou také Windows Vista. Jelikož mi hráblo a pořídil jsem si nový procesor, základní desku, paměti a grafickou kartu, takže v podstatě novej comp, usoudil jsem, že uzrál ten správný okamžik, že nastala ta správná doba, že je ten správný čas přejít z XP na Vista. Tak bohužel ten okamžik nenastal a asi nikdy nenastane. (číst dále…)

V pátek jsem byl s kámošem na Tiestovi v O2 aréně. Jelikož to měla být zdaleka největší akce, jakou jsem kdy navštívil, moje očekávání opět přerostlo do nevídaných rozměrů. Nesnáším, když někdo říká „nečekej moc a nebudeš zklamanej“, protože to by se pak člověk neměl v životě na co těšit. Osobně zastávám trochu jiný názor – který se mimochodem opět na Tiestovi potvrdil – totiž že „čekej co nejvíc a nebuď zklamanej z toho, co nedopadne“. Akce v O2 aréně zklamala, to ano. Ale byla naprosto super! (číst dále…)

Aneb jak jsem si kupoval auto. Za tento víkend jsem sice neopustil území ČR, ale zato jsem si stačil místo auta korejskýho koupit auto italský. A byla to fakt pruda. V pátek jsem se rozhodl, že o víkendu koupím auto a to tím stylem, že prostě zajdu do nějakýho velkýho autobazaru v Praze a vezmu cokoliv pěknýho, co bude stát kolem padesáti litrů. V sobotu ráno jsem však po rozhovoru s jedním kámošem, říkejme mu třeba Pavlik Trunec , usoudil, že půjdu rozhodně do Daewoo Leganza. (číst dále…)