VIP persóóna v Retro Music Hall

Skopčáci v Retru zabodovali. Asi tak by se dala shrnout trace párty, která proběhla před pár dny v Retru. Kyau & Albert a další bezejmenní DJové nám připravili jednu z nejlepších párty, na který jsem kdy byl. Takovou smršť mých oblíbených songů a uplifting trancu (můj oblíbený) jsem naposledy slyšel na Arminovi. Celá akce byla o to lepší, že nás šlo více než obvyklé duo já + Filip, a k tomu všemu jsme měli VIP lístky, takže jsme prostě byli kingové.

Párty je vždycky lepší, když má člověk kolem sebe více přátel, to se tentokrát povedlo. Moc slavně sme ovšem nezačali. Koupil jsem dva obyčejný lístky pro mě a Filipa, načež jsme se rozhodli, že když jsme tak super sexy cool hoši, koupíme si VIP a ty obyčejný někomu střelíme. Jenomže nebylo komu, tak jsme usoudili, že před Retrem někomu ty lístky nabídneme. Jelikož součástí VIP lístku byl i raut, rozhodli jsme se, že dorazíme už na desátou, aby na nás taky něco zbylo. Warm up před akcí probíhal u nás doma, kvůli čemuž jsem se trošku obával, aby mi hosté nezničili byt. Naštěstí se chovali slušně, až na jednoho nejmenovaného Marka, který si skleničku s vínem odložil na to nejideálnější místo – na matraci v posteli. Nemoh sem to sledovat, tak jsem mu přistavil stoleček, a i když mě onen nejmenovaný pan Mencl ujišťoval, že není kokot a že to nerozlije a žádnej stolek nepotřebuje, zůstala po něm na stolku velká lepkavá skvrna. Při odchodu mě někdo, a to už teda nevim kdo to byl, vyfotil, jak chčiju, což mi hlava nepobrala.

Jelikož bylo v plánu dorazit na akci v deset, dorazili jsme samozřejmě v jedenáct. Prodat lístky se ukázalo jako větší problém, než jsme čekali. Nikdo je nechtěl, všichni je měli. Naštěstí se asi po deseti minutách zoufalství objevil mladý pár, který si lístky koupil, takže sme mohli naklusat konečně dovnitř na tu mega párty. Dostali jsme VIP náramky, následovalo vyhrnutí levého rukávu, aby ten náramek každej viděl a šli jsme na parket. A že to tam jelo! V rychlosti jsem celý parket přelítnul očima a všehovšudy jsem napočítal tak přibližně nějakých nula tancujících lidí. Tím bylo vyřešeno jestli jít pařit, nebo ne. Vydali jsme se tedy do VIP zóny v naději, že na nás zbylo ještě nějaký jídlo.

To co nás tam čekalo, nás doslova šokovalo. Tam bylo žrádla, že člověk nevěděl co vzít do huby dřív. Bramboráčky, polívčička, kuřecí křidýlka, salátek, houstičky, obrovskej kus šunky, u který sem si ze začátku myslel, že tam maj snad celý sele. Takže strach z toho, že na nás nic nezbude se ukázal jako neopodstatněný. Příjmené bylo také to, že na baru měly drobné slevy. Samozřejmě Cuba Libre bylo za plnou cenu, svině. Nažrali jsme se a vydali se pařit. Na parketu to mezitím ožilo. Tentokrát jsem při sčítání tancujícího davu napočítal až do čtyř. Zrovna začínali hrát nějaký DJové, který spustili hned od začátku trance, občas stříknutej nějakým elektro housikem. Hned na začátku mi zahráli Pandoru od Alího, pak nám pustili Pjaano od Erica Pryče a naprostým a nečekaným překvapením pro mě bylo, když dokonce zahráli Alter Ego – Rocker (Eric Prydz remix). Tenhle song bych rozhodně nikdy nečekal, takže mě opravdu nadchnul. Další pecky ani nebudu vyjmenovávat, bylo jich fakt hodně. Poznámka: při paření jsem samozřejmě co nejčastěji držel ruce nahoru, aby všichni viděli můj VIP náramek.

V jednu ráno už nastupovali Kyau & Albert. Bohužel nástup kazila nějaká MC ženská, která nevěděla, kdy je dobrý přestat, takže asi tři minuty dokola do mikrofonu opakovala „jedéém, ještě, ještě, málo, málo, jedéém, jedéém, ještě, ještě“. Kdyby po půl minutě přestala, bylo by to OK, ale když takhle jela už bůhví jak dlouho, měl jsem fakt chuť jí jednu vrazit. Nicméně první track, který němčouři pustili ve mně vyvolal až neskutečně silné euforické pocity. Takový pocit jsem naposledy zažil na Arminovi loni v říjnu. Úplně sem začal vytejkat, naježily se mi chlupy i na místech, kde mi normálně nerostou, v puse se mi udělalo sucho, za to oči mi začaly slzet. Naštěstí se mi to podařilo potlačit, takže jsem aspoň na venek nebyl takovej cíťa, nicméně po tolika akcích, kdy poslouchám samej progressive trance mě ta nádherná melodie, kterou skopčáci pustili málem dohnala k slzám. Nááádhera!!

A ve skvělém tempu pokračovali dál. Jeden uplift, druhej uplift, třetí uplift, atd. Mazec! Podruhý jsem málem vytek, když zahráli Solar Stone – Seven Cities (Tasadi And Cressida Remix). Sice to ten večer už hráli ti DJové před tím, ale teprve teď sem byl dostatečně rozpařenej na to, abych vytejkal. Celý ten nápad s VIP lístky se vyplatil. Kromě zmíněného žrádla tam bylo pohodlíčko, málo lidí, ani ta hudba tam tolik neřvala, takže na občasnej relax naprosto ideální. Kamarád Filípek mi navíc v průběhu večera volal, samozřejmě sem ho vůbec v telefonu neslyšel, takže sem do něj řval, že sem ve VIP zóně a neslyším ho. Jak jsem se později dozvěděl, řval sem do položenýho telefonu, protože mě jen prozváněl, že stojí v patře naproti a mává na nás. Ani bych si ho nevšimnul nebýt příchozí smsky asi o minutu později s textem „Stojim naproti pico“.

Bohužel K&A skončili stejně rychle, jako začali a po nich nastoupila česká DJka LayDee Jane. Jelikož je tento blog striktně neobjektivní a má čtenáře urážet, budou následující řádky tomuto odpovídat. Po nádherných melodiích předchozích DJjů tahle pipka začala hrát ty hnusný odporný vymejvárny, ze kterých se mi začalo dělat špatně. Ženský prostě za DJskej pult nepatří.

Celkově vzato to byla nejlepší akce po Arminovi a doufám, že se něco podobnýho bude brzy opakovat.