Decadance už není trancová dekadence

Začínám mít trochu pocit, že se tady z toho stává blog jenom o trancových parties. Byl jsem nucen na to dokonce založit i samostatnou rubriku. Ale to je vedlejší, důležitý teď je, že jsme se zúčastnil další skvělý párty, tentokrát opět v SaSaZu, opět na Decadance a naštěstí tentokrát už né tak opitý, abych zapomněl, co se tam vlastně hrálo. Na minulým Decadance byli hlavní hvězdou večera Aly & Fila, ovšem bez Fili. Vzhledem k mé opilosti jsem tu párty tady na blogu poměrně sjel a odsoudil a teprve později na youtube jsem zjistil, že Aly hrál vlastně dobře. Tentokrát byl hvězdou večera Dash Berlin a ten nehrál jen dobře, hrál přímo skvěle!

Na Trance Energy v Nizozemí jsme Dash Berlin tak trošičku nestihli, tak jsme tentokrát byli moc rádi, že máme příležitost si to vynahradit. Tím „my“ mám na mysli Přému, kterej se mnou byl na Trance Energy a samozřejmě taky Filipa „Huhu“ Rogera, kterej mi na každý párty asistuje už od října. Tentokrát jsme vychytali skvělou příležitost, nechat se tam odvézt autem, nádherným Audi A5 sportback, protože jsme chtěli udělat pořádnej rozruch a tvářit se jako zazobaný idioti, který si platí šoféra. Po příjezdu na parkoviště to už takový terno nebylo, protože ta audinka tak trochu zanikla mezi ostatníma fárama, navíc jsme, tak jako ostatní, nedojeli až ke vstupu a nikdo nám nemusel uvolňovat cestu, abysme projeli čekajícím davem a místo toho jsme zastavili opodál. Takže oslňující ántré se nekonalo a my se prostě postavili do řady tak jako ostatní. U vstupu jsme byli prohledáni, já musel jako již tradičně vysvětlit, že to v ruce nejsou zbraně, ale lightsticky a šups, byli sme uvnitř.

SaSaZu mě opět překvapilo svou velikostí, svítící stěnou na hajzlech a Cuba Libre ve správným typu skleničky. Nemám ponětí, kdo v tu chvíli hrál, ale znělo to docela dobře, tak jsme se na baru trochu nakopli a šli pařit. Nějak se vytratilo moje předsevzetí, že tentokrát se procpeme až dopředu a budeme pařit tam. Zůstali jsme teda opět vzadu, což jsem později zhodnotil jako dobrý nápad, protože tam aspoň bylo dost místa na paření. Rozjel jsem to v pro mě typickým stylu – tedy ve velkým – čekajíc, že za mnou opět začnou chodit lidi a žádat mě o drogy, což se tentokrát nestalo. Asi čtou všichni můj blog a konečně pochopili, že to že pařím jak splašenej neznamená, že sem zfetovanej. Tracky, který DJ pouštěl, byly dobrý, pár jsem jich i znal, ale vážně jsem nečekal, že mi zahraje nejlepší vokální trance loňska Find Yourself. Sice né v mým oblíbeným Heatbeat remixu, ale i tak jsem byl vrcholně uspokojen (po hudební stránce ovšem).

No a najednou už nastupoval Dash Berlin. Z ničeho nic to tam rozjel, a že mu to šlo! Většinu toho, co hrál, jsem znal, takže jsem byl ve stavu blaženosti, ale speciálně tři tracky mě odrovnaly. Kupodivu ani jeden z nich není z letošního roku a přitom letošek je zatím naprosto skvělej, co se trancu týče. Tak nejprve bych zmínil Find Yourself, který ten večer hrálo už po druhý, no naprostá bomba. Vždycky jsem měl podezření, že se DJové před akcí domlouvají, co budou hrát, aby pak oba nepouštěli to samý. Tak v tomhle případě se očividně dohodli blbě, protože z toho, co si pamatuju, hráli úplně ten stejnej mix. Další bombičkou večera, nebo tohle spíš byla naprostá bomba, bylo Universal Nation, což je asi 12 let starej track! Sice ho nepustil v originálním vydání, ale namixovanej do další písničky, přesto jsem tomu v tu chvíli nemohl naprosto uvěřit. Universal Nation považuju za největší klasiku trancu a on ji zahrál. V tu chvíli jsem se málem rozbrečel, ale protože sem pařil tak neskutečně bláznivě, až to srdce skoro nestíhalo, vypotil jsem veškerou vodu a na slzy tak už nic nezbylo.

Bohužel mě tentokrát síly opustily poměrně brzy a další už na pomoc nepřiběhly. Takže když zazněl třetí track, už jsem stál jen u baru a na moc jsem se nezmohl. Mluvím teď o úplně poslední písničce kterou Dash Berlin zahrál. Man on the run to Ramsteradam, což je mash-up Man on the run (kterou osobně nemám rád) a RAMsterdam (kterou osobně miluju ze všech nejvíc). Škoda že to byl mashup a nepustil Ramsterdam samotný, ale i tak to stálo za to.

Celkově tedy musím Decadance Marine určitě zařadit mezi to lepší, co jsem zatím na parties zažil. Příští Decadance už bude bohužel ve znamení house, kvůli kterýmu mě tam už neuvidí.