Trance skladbu bych složil za hodinu

Jakožto milovník taneční hudby, zvláště pak trancu, mě zaráží, jak spousta lidí při poslechu nějaký trance písničky dokáže prohlásit „tohle bych dokázal na počítači složit za hodinu“. Tyhle lidi očividně nemají elektronickou hudbu příliš v lásce a tak ji okamžitě odsuzují. Nechci se tady pouštět do debaty, jaká hudba je kvalitní a jaká není. Chci pouze vyvrátit ten nesmysl, že složit skladbu ve stylu elektronické taneční hudby není prdel. A teď pozor! Tramtadadá! V příspěvku jsou i ukázky vzniku taneční hudby (to je pro větší názornost ).

Trance je v Evropě jeden z nejrozšířenějších stylů taneční hudby a zároveň mým nejoblíbenějším. A protože tento blog má být, mimo jiné, i oslavou mé osobnosti, použiju jako příklad právě trance. Je hned několik důvodů, proč by nikdo na světě nedokázal složit kompletní skladbu během hodiny, ba ani během dne. Člověk, co dokáže z huby vyblejt takovej nesmysl, jako je již proklamované „tohle bych dokázal složit za hodinu“, bleje jen z neznalosti věci. Pravděpodobně se s taneční hudbou setkal jen nechtěně, když byl na nějaký party s kamarády a dost pravděpodobně na takové party i prohlásil, co že to hrajou za sračky, ať pustěj pořádnou hudbu (nejlépe nějakej death metal apod.). Není divu, že když se taková hudba tomu člověku nelíbí, nedokáže do ní proniknout. Opět připomínám, že nesoudím, co je kvalitní hudba a co ne. Každý ať si poslouchá co chce, ale ať přede mnou nikdo nebleje, že moje hudba je „o ničom“.

Abyste opravdu pochopili komplexnost nějakého stylu hudby, musíte se do ní zaposlouchat. A to ani ne tak emočně, jako spíš logikou. Hudba, co se vám nelíbí, ve vás asi moc emocí nevyvolá, alespoň ne těch dobrých. Ale do jakýkoliv hudby se můžete zaposlouchat levou polovinou mozku, tedy soustředit se nikoliv na to, jak vám hudba zní, ale jak a jakým způsobem je vytvořená. To zahrnuje mnoho prvků. Mezi ty nejzákladnější u elektronické hudby patří použité nástroje, zabarvení nástrojů, jejich překrývání a hlasitost, jak jsou vyvážené frekvence nástrojů a jaké frekvenční spektrum je zaplněno, zvukové efekty, breakupy, breakdowny (tj. když se skladba rozjíždí resp. ustupuje), celková kompozice skladby.

Je třeba si uvědomit, že elektronická hudba není jen o tom, že vezmete šest syntetizérů, nějakou mašinu na bicí, prdnete to dohromady s nějakou melodií a máte hotovo. Skladba musí být frekvenčně vyvážená, takže každý nástroj musí mít přesně svoje místo ve frekvenčním spektru. Když na slepo použijete tři nástroje ve stejném spektru, budou se překrývat a vytvoří něco naprosto neposlouchatelnýho. Aby jednotlivé nástroje dobře zněly, nestačí použít samotný syntetizér. Každý nástroj se skládá z několika dalších vrstev, mezi něž patří například zabarvení zvuku, ozvěna nebo frekvenční filtr. Zabarvení zvuku se dosahuje pomocí simulace prostředí, ve kterém nástroj zní. Takovým prostředím se myslí např. malá místnost s kachličkama, velká hala, chrám, místnost s měkými stěnami, atd. Aby byl každý nástroj správně slyšet, a aby se vzájemně nepřekrývaly, na každý zvuk se může aplikovat frekvenční filtr, který dále upraví zabarvení zvuku. K tomu, aby byla celková kompozice skladby přijatelná, je tedy jen u samotného výběru a nastavení elektronických nástrojů potřeba brát v potaz desítky a desítky faktorů. I když ve výsledku si toho člověk nevšimne, je právě to známkou toho, že skladba má dobrou kompozici. Pokud by ji neměla, znělo by to asi fakt hrozně. Rovná se, že když někdo složí skladbu za hodinu, bude to znít naprosto příšerně.

Pokud je tohle všechno zvládnutý, vstupuje do toho všeho ještě další část. Rozdělit celou skladbu na části. Určit, jak dlouhý bude začátek, jak intenzivně budou nastupovat další nástroje, kde bude vyvrcholení, ústup, další nástup, další vyvrcholení (furt mluvím o hudbě, aby bylo jasno ), a kde a jakým způsobem skladba bude končit. Aby to do sebe lépe zapadalo, dají se dále použít zvukové efekty, především různé druhy šumu. Samozřejmě se nepoužije samotný šum, ale nejprve se prožene několika filtry tak, abyste si ho ve výsledku v podstatě ani nevšimli, ale zároveň aby dokreslil spojení výraznějších a méně výrazných částí skladby.

Pojďme si tedy, vážnení přátelé, ukázat, jak to může vypadat v praxi. Pro začátek je třeba vymyslet nějakou melodii, která bude hlavním námětem celé skladby. Věřím, že to je část, která se dá zvládnout za hodinu, neb elektronická hudba se většinou zakládá na jednoduchých stále se opakujících melodiích. Takže pokud by měl náš tohle-složím-za-hodinu-týpek zrovna svoji světlou chvilku, dokázal by si na piánu zabrnkat ústřední melodii, svojí úžasné hodinové skladby:

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

Tak, melodii a akordy bychom měli. Teď přichází další část a tou je rytmus a základní výběr nástrojů. Dejme tomu, že náš týpek je srozuměn se základním ovládáním nějakého programu na skládání hudby a dokáže přiměřeně ovládat i jednotlivé syntetizéry. Pokud ho namotivujeme, možná, ale opravdu jen MOŽNÁ, by dokázal ze své melodie vytřískat něco, alespoň trochu elektronického. Pravděpodobně by do jedný hodiny zvládnul pouze vybrat nástroje, ale kompletní skladbu by z toho asi nevytřískal. Po základním výběru nástrojů a aplikaci opravdu jen těch úplně nejzákladnějších filtrů, by to mohlo znít asi takto:

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

To už trochu připomíná elektronickou hudbu, ale zní to naprosto příšerně, no ne? Tak a hodina je pryč a náš tlučhuba si teď zaslouží jen upřímný pohled typu „máte padáka“ (kdyby se celý tento test odehrával v letadle, pohled by mohl být spíš „nemáte padáka“). Dobře, ale dopřejme mu trochu více času, tak den, dva, tři, no možá i týden. Co by z toho dokázal vytřískat? Asi nic moc lepšího. Možná by se to dalo poslouchat, ale aby to znělo profi, to by potřeboval léta praxe. Pusťme k tomu tedy opravdového profíka a dejme mu pár týdnů. On si s tím pohraje, použije pár efektů, nějaký ten reverb, echo, flanger, gate, hodí přes to pár parametrických filtrů a já nevím jakých dalších ještě filtrů, utvoří celkovou kompozici skladby, do buildupů a breakdownů vloží pár efektů, aby to pěkně podbarvil, pohraje si se stereo stopama tak, aby to lahodilo uchu, dá do toho svoji duši, svoje emoce a nakonec ještě vypiplá hlasitosti jednotlivých nástrojů tak, aby to znělo naprosto perfektně! A s tím vším dohromady, by pak přišel za naším týpkem a řek by mu „udělej tohle, kámo“:

Audio clip: Adobe Flash Player (version 9 or above) is required to play this audio clip. Download the latest version here. You also need to have JavaScript enabled in your browser.

Tehdy, teprve TEHDY snad přestane to-bych-složil-za-hodinu-idiot blejt takový nesmysly, jako že by to složil za hodinu. Teprve tehdy by si – doufejme – uvědomil, že trance není jen hloupá opakující se smyčka, ale stovky a stovky maličkostí, které jsou vzájemně provázané a tak tvoří celkovou kompozici skladby. Jenže vysvětlujte to někomu, když z něj padaj samý hovna.