Scon 2009 – tradiční pražská tragédie

Minulý víkend proběhl v Praze už třetí ročník Sconu a stejně jako každý jiný pražský con, to pro mě v podstatě vůbec nebyl con, ale spíš velký sraz v hospodě. Pražský cony pro mě zřejmě budou vždycky o ničem. Na Pragocon jsem přestal jezdit úplně, protože tam z „mojí party“ nejezdil skoro nikdo, Trpaslicon jsem zavrhnul hned po prvním ročníku, protože ten šel koncepčně úplně mimo mě a Scon jen potvrdil celou sérii pražských conů, totiž že vždycky budou stát za hovno. Navíc vstupné na Scon je pro mě již tradičně plýtváním penězi.

Někdo teď možná bude čekat, že řeknu něco jako „vím, že organizátory to muselo stát hodně práce a úsilí a za to jim patří velký dík“, ale já nic takovýho neřeknu (tedy to v těch uvozovkách počítejme jako něco, co jsem vůbec nenapsal. ) Koupil jsem si vstupný na celý třídenní con, což bylo nějakých 350 Kč a strávil jsem tam všehovšudy asi čtyři hodiny a to jenom proto, abych čekal na ostatní, než vyřídí svoje povinnosti a odtáhnou se mnou do hospody. Samozřejmě opět, jako již tradičně, jsme nemohli najít žádnou hospodu, kde by pro nás bylo místo, takže jsme nakonec skončili v poměrně nóbl restauraci, kde mě jeden drink stál skoro 90 korun.

Během pátečního večera se ale událo několik zajímavých věcí. Tak prvně to bylo kouzlo s cigaretovým popelem, ke kterému ovšem nedošlo, protože těsně před jeho předváděním jsem si všiml, že naproti sedícímu Shakovi září zeleně jeho svetr. Moje první doměnka byla, že se na malých částečkách prachu odráží světlo od takový tý zelený plastový tyčinky, kterou když zlomíte, tak se uvnitř uvolní jakási chemická reakce a začně svítit. Tu tyčinku jsem mu vrazil do ruky asi minutu před tím a on si s ní hrál, jenže měla sotva dva centimetry a světlo, který vydávala, by dost těžko dokázalo ozářit tak velkou plochu. Teprve po tomhle prozření mi došlo, že to střevo tu tyčinku rozlomilo víc než se má a ten chemickej sajrajt mu vystříknul na svetr. V tu chvíli všichni ohroměně zírali, jak úžasný kouzlo jsem dokázal udělat! Rozsvítit Shakeovi svetr! A navíc i jeho ruce! Teprve po důrazném ujištění, že se nejedná o kouzlo, ale o nešikovnost Shakea (pro neznalé: Shake není miliardář z blízkýho východu, ale můj kámoš, co studuje VŠE.) Nakonec se nechal přesvědčit, aby si pro svoji vlastní bezpečnost šel raději důkladně umýt ruce. V tu chvíli samozřejmě nikoho nezajímalo, co ta chemie udělá s jeho rukama, místo toho si všichni stěžovali, jaká je to velká škoda, že to nikdo nenatočil.

Druhá zajímavá věc toho večera byla, že… to raději rozebírat nebudu, sám totiž nevím, co si o tom mám myslet.

Tragičnost Sconu se každopádně naplno projevila v sobotu. Dorazil jsem až v šest odpoledne a do hospody nechtěl jít skoro nikdo, tak jsme tam skončili jen tři chlapi. Pozitivní na tom alespoň bylo, že jsem se dozvěděl o existenci aplikace, která dokáže rozpoznat název písničky, která zrovna hraje. Nechtělo se mi tomu věřit a tak jsem to podrobil důkladné analýze. Z asi deseti písniček to poznalo osm a to i přesto, že jsem všechno pouštěl přes chrastítko v mým MP3 přehrávači a celá ta aplikace běžela v mobilu. Tohle jedniný zachránilo celý večer, protože v jedenáct jsme se všichni sebrali a šli dom.

Letošní zkušenost mě tak utvrdila v tom, že příští rok si už na Scon rozhodně vstup kupovat nebudu a rovnou přijedu večer za ostatníma do hospody. Cony na pražských školách jsou prostě totálně o ničem.