Nebojím se krize, ale jejího řešení

Celosvětová ekonomická finanční krize. Nikoho vlastně nezajímá o co skutečně jde. Hlavně když je o čem psát, čím děsit lidi a čím si upevňovat státní moc. Tak schválně, jak vlastně ta krize začala? Kolik z vás to asi ví? Co bylo příčinou a kde a kdy se poprvé současná krize projevila? Pochybuju, že to bude někdo vědět. Běžný člověk (rozumějte běžná ovce) se o takový věci nezajímá. Hlavně když má práci a co do huby. Bojí se o svý místečko, s napětím sleduje zprávy a čeká, až se milosrdná vláda nad ním slituje a pomůže mu (nebo jeho zaměstnavateli) udržet si flek. Nebojím se krize. Počítače a notebooky se budou rozbíjet krize nekrize a já tak budu mít práce dost. Bojím se toho, jak stát a potažmo zájmové skupiny blízké státu dokážou krizi využít ve svůj prospěch. Stát si upevní moc a zájmové skupiny dostanou mimořádné kapesné.

Ano, samozřejmě se najdou tací, kteří moc dobře vědí, že krzi odstartovaly banky s jejich nevýhodnými a rizikovými půjčkami. Jsou lidé, kteří ví, že to začalo s nějakou krizí na americkém hypotečním trhu. A samozřejmě jsou i tací, kteří vědí, že poslední dvě věty, co jsem napsal, jsou totální kokotina. Banky žádné rizikové půjčky nikomu nedaly, proč by to dělaly? Bankéři jsou finančně gramotní a moc dobře vědí kam co investovat.

Vraťme se teď na chvíli do školy a pojďme se podívat na to, jak definovat rizikové investice. Ale co to kecám! Na škole se samozřejmě nic takového neučí. Tím by šel stát sám proti sobě. Ještě aby učil svoje budoucí daňové poplatníky počítat peníze a samostatnému finančnímu myšlení. Samozřejmě finanční vzdělání na škole se zaměří spíše na správné placení daní, než na skutečnou podstatu peněz. Ale to je jiná. Zpět k rizikovým investicím. Každý jistě zná základní pravidlo investování. Se stoupajícím ziskem, stoupá i riziko. Jako v ruletě. Vsaďte na červenou a máte něco kolem 50% šance, že vyhrajete dvojnásobek. Vsaďte na trojku a vyhrajete 36x tolik, ale s mnohem vyšším rizikem, že se nestrefíte. Banky jsou na tom podobně. Rozhodují se, komu půjčit peníze na bydlení a komu ne. Nikde v tom ale nevidím takové riziko, jak se nám snaží namluvit rádoby odborníci a ekonomové. Banka se rozhoduje asi takhle: „Franta chce půjčit pět mega na dům, ale asi to nebude moct splácet. Jo, ale to je v poho, protože kdyžtak sou tady ty státní instituce, který naše půjčky jistí a když bude průser, napumpujou do nás další prachy.“ A vážně mi chce někdo tvrdit, že tohle je rizoková půjčka? Riziko je to pro toho, za jehož zády nestojí stát a nepodává mu ty pytle s velkým písmenem $. Ale pro banky, který stát zajišťuje, není v podstatě žádná půjčka riziková.  Z toho tedy vyplývá, že to nejsou banky, kdo začal s krizí na trhu nemovitostí, ale stát, který deformuje svými zásahy do ekonomiky přirozenou „rizikovost“ investic. To jen tak na okraj.

To čeho se opravdu bojím je, že ve jménu ochrany před krizí, stát upevní svoji moc nad dalšími oblastmi našeho každodenního života. Naprosto ze židle mě dostal výrok jakéhosi snad komunisty (už nevím kde jsem to četl, takže jeho jméno vám neřeknu), že krize je selháním kapitalismu a že je potřeba se začít poohlížet po alternativách. Přitom skutečná příčina je právě v zasahování státu do ekonomiky a snahou centrálně něco řídit a plánovat. To sociální stát zavinil všechny problémy a ne zrůdní kapitalisti, kteří si chtěli namastit kapsy. To bohužel ale běžný člověk (rozumějte běžná ovce) už nedosleduje a v podstatě to ani nechce dosledovat. Radši bude sedět doma na zadku, nadávat na ty svině kapitalistický a čekat na boží zásah z nebes – jinými slovy, než to stát vyřeší za ně. A je z toho pěkný začarovaný kruh. Stát způsobí krizi, upevní svoji moc, tím způsobí ještě větší krizi a ještě více upevní svoji moc a tak dále. Mám opravdu strach z toho, jak tohle všechno dopadne.

Prosím, zamyslete se všichni nad tím, jestli je dobrý sedět na prdelce a čekat, že za vás vaše problémy vyřeší stát nebo je lepší zvednout zadek, zamyslet se nad sebou a vzít osud do svých rukou.