Festival fantazie speciál v duchu aktivního gaučingu

Někteří zasvěcení lidé, kteří se zúčastnili FFS, by teď možná čekali obsáhlý report z této tradiční Chotěbořské akce, nicméně ti, co mě trochu znají, už teď vědí, že toto opět bude především oslava mé úžasné existence. Ano. FFS byl skvělý con a jistě na něm byla spousta kvalitních přednášek, já si ho ovšem zařazuji na první místo, co do celkového počtu minut na přednáškách se týče… kurňa, tohle bylo co za debilní větu? (Ještě jedno upozornění: v tomto příspěvku jsou používány přechodníky (kdybyste to náhodou nepoznali.))

Jistě si nikdo nebude myslet, že jsem trhnul rekord v maximálním počtu minut strávených na přednáškách, protože je zřejmé, že se jedná o rekord v MINIMÁLNÍM počtu minut. Jelikož nikdy nepočítám mezi přednášky Pravdovu O conu po conu – což ani tak není přednáška jako spíš dvě hodiny nudnýho tlachání o tom, jak těžký je dělat con a taky důkaz toho, že nejsem jediný, kdo obdivuje svoji vlastní existenci – tak se můj celkový čas strávený na přednáškách na FFS rovná 1,5! A pochopitelně se tady bavíme o minutách. Tento pozoruhodný fakt mě donutil se nad sebou zamyslet a následně také zjistit, proč vlastně na těch conech ty přednášky vůbec jsou?! Po chvíli uvažování, kdy jsem si třídil myšlenky a občas jsem ulítnul k uvažování nad tím, jak jsem sexy, mi došlo, že cony se nepořádají jenom kvůli mě, ale taky kvůli lidem, co na ty přednášky opravdu CHODÍ. Jistě! Možná že já nechodím sledovat nervózní vystoupení jiných lidí, nechodím poslouchat ty hloupé otázky, které jsou navíc neúnosně dlouhé a totálně nezajímavé, možná jsem letos poprvé začal chlastat už v jednu odpoledne, o tom žádná… jsem to já, komu z tý vodky a džusu totálně zarudnul ksicht. Ale to nic nemění na tom, že tam jsou stále hrdinové, kteří vstávají ráno v sedm, aby v osm stihli první projekce. Hrdinové, co chodí večer v deset do spacáku, jsou buzeni ráno o půl páté přicházivšími opilci, kteří se právě vrátili ze zavírajícíhovše se baru. To tihle lidé jsou těmi pravými hrdiny!

Tato zkušenost mi pomohla si uvědomit, že na cony jezdí dva typy lidí. Abych je nemusel popisovat, vytvořil jsem následující dva seznamy zveřejněné níže. Podle toho, který vám bude více vyhovovat, se můžete zařadit do jedné z těchto skupin. V seznamu je uvedeno sedm položek, které povětšinou máte na conu stále při sobě a tyto položky jsou setříděny podle důležitosti od té nejdůležitější, po tu nejméně důležitou.

Protože hrozí, že Vašo opět zveřejní můj článek na ofiko stránkách FF, dodávám závěrem této úvahy, že jedna skupina se neobejde bez té druhé a jsem rád za to, že na cony jezdí obě dvě. Obě dvě se totiž zároveň doplňují a tvoří tak tu bezvadnou atmosféru, která se mi na letošním FFS líbila natolik, že jsem si rozmyslel zveřejňování jakýchkoliv stížností na organizaci.

Nicméně, vážení čtenáři, je mou povinností osvětlit, co je vlastně myšleno oním gaučingem, zmíněným v nadpisu tohoto příspěvku. Letos to na speciálu byl gaučing toho největšího kalibru, přímo knižní ukázka gaučingu. Co může být lepšího, než celý den vysedávání v gauči s nataženýma nohama, rozvalenýma rukama, cígem, sklenkou míchanýho drinku, cígem a Božanem? Nic. Prostě těžká pohodička. Božan přišel s tou úžasnou myšlenkou gaučingu a kdosi, už nevím kdo, to rozvinul na aktivní gaučing, což jsem pochopil asi tak, že gaučingujeme osobně a ne, že jen někoho pozorujeme, jak gaučinguje. Ach ano, je to skutečně tak. Takmer celý con jsem strávil na gauči. No prostě relax jak má bejt. Gaučingováním jsem strávil tolik času, že se musím omluvit těm čtyřem holkám, co jsem chtěl balit a nedošlo na to. To nevadí holky, příště se dočkáte.

Vrcholem conu byla pochopitelně moje diskotéka, tentokrát ve znamení posledního pokusu o pouštění elektroničtější hudby, až na samotnou hranici toho, co může běžný účastník conu snést. Přes veškerá moje očekávání šlo o nejlepší diskotéku vůbec! Jako podporu jsem si tentokrát přivezl sadu 120 lightsticků s tím, že mi jich 20 zbyde na nadcházející Transmission. A vono hovno. Jakmile jsem oznámil, že je zadáčo rozdávám, nahrnul se ke mě dav conařů, jak kdybych byla Paris Hilton a oni chtěli můj podpis (no řekněme, že pro conaře spíš někdo jako Terry Pratchett nebo ta prdka co hrála elfku v Pánu Prstenů). Všechny lightsticky byly do půl hodiny rozebraný a málokdo chtěl pochopit, že každýmu dávám jenom JEDEN! Neskutečné klišé si tancujícívši tanečníci přichystali, když udělali mašinku – což je fakt trapárna – jenomže oni ji dotáhlli k dokonalosti, protože ji udělali opravdu ÚPLNĚ všichni a to tím způsobem, že ten vepředu (nevím kdo to byl, ale vyzývám ho tímto, aby se mi přihlásil) je odvedl na bar, takže se mi během třiceti sekund naprosto zcela vyprázdnil parket a já z toho začal skoro zmatkovat, že co se to tady k sakru děje?! Naštěstí je lokomotiva přivedla zpět a párty pokračovala. Vrcholem večera pro mě bylo, když jsem pustil trance a parket zůstal zaplněn. Málem jsem si z toho udělal do trenek. Jako již tradičně, když se blížil závěr, byl jsem za hajzla, že to chci utnout a jako již tradičně, moji výzvu „odneste sklo na bar“ respektoval asi tak jeden člověk včetně mě.

Tentokrát nebudu vyjmenovávat žádný známý, který na conu byly se mnou… ale čert to vem, přeci jen zmíním pár netradičních jmen.

P.J.Trewor – ten kluk znovu dokázal, že je sexy a že si zaslouží váš respekt.

Božan – gaučing.

Psycho – nechápu, že jsem si toho nevšiml na letním FF, ale tenhle člověk… no, počkat, to jsou silná slova… řekněme, toto individuum je nesmírně vtipné a poslední den jsem z něj málem chcípnul. Už nemusel ani nic říkat a já jsem padal pod stůl. Jeho vrcholem pro mě byla hláška „udělej mi tam dvojtýho radima“ a „kde sou ty sedumnáctky? A hlavně ta co má tak hnusnej ksicht až je pěkná“. Hošííí… o neexistenci boha sice nemám pochyb, zato o možnosti, že existuje někdo jako tenhle člověk mám pochyby čím dál tím větší.

Blair – CTRL + F.

A to je vše, přátelé. I přesto, že na conu chyběly některé tradiční tváře, ať už proto, že se bály, že dostanou přes držku, nebo proto, že si našly dominu, tak se letošní FFS opravdu vydařilo a já děkuju všem, kteří se zasloužili o tu bezvadnou atmosféru a o to, že se tento con uskutečnil… Jo a taky děkuju organizátorům. Ne, dělám si prdel. Bez organizátorů by sme nikam nejeli, kurňa ne?