Enigma není jen šifrovací stroj z 2. světový

Když se řekne Enigma, tak vám historik odpoví, že šlo o šifrovací stroj Němčourů za druhý světový války. Lingvista vám odpoví, že enigma znamená záhada nebo hádanka. Trewor vám odpoví, že Enigma je nejdokonalejší hudební projekt, jaký kdy spatřil světlo světa. O normální hudbě můžu říct, že je dobrá, že se mi líbí, že ji rád poslouchám. O Enigmě bych byl ale schopný básnit až do dalšího tisíciletí. V pěti bodech se zde podělím o pro mě pět nejvýraznějších skladbách Enigmy.

Skladba 1. – Return To Innocence (album The Cross Of Changes)

Jedná se samozřejmě o nejznámější skladbu, která zazněla snad všude a při všech příležitostech. I přesto, že je téměř 17 let stará, každý den ji můžete slyšet na některém rádiu. Je to melodie… ne, je to naprostá harmonie dovedená k dokonalosti. Každý akord, každý tón, každý nástroj, všechno to tvoří největší hudbní umělecké dílo všech dob. Ať se jde vycpat nějakej Bach, Strauss, Beethoven nebo Mozart. Jejich hudba je passe, lidi ji poslouchaj do dnes jen proto, aby vypadali “na úrovni“. Return To Innocence je skladba, kterou může člověk slyšet stokrát dokola a bude ho mrzet, že si ji nemůže poslechnout po stoprvní. Celou tuto hudební extázi doprovázejí dokonalá slova, ve kterých si každý člověk může najít část svojí duše.

Skladba 2. – I Love You, I’ll Kill You

Podmanivá melodie, s trochu temným nádechem, říznutá dokonalým kytarovým sólem. Tahle skadba vyjadřuje dvojí stránku věci. Nebo jinak řečeno – všechno má svoji temnou stranu. Při jejím poslechu můžete zavřít oči a prozkoumávat temná zákoutí vaší duše. Miluju tě, zabiju tě – to je paradox, který přesně vystihuje atmosféru této skladby. Zjistíte, že i ve vás je temná stránka, která číhá někde v pozadí a ve chvíli, kdy se akrody písničky na malý moment vyjasní a zdají se, že symbolizují pozitivnější myšlenky, zjistíte, že to jen vyjadřuje zákeřný a podlý úsměv plný zvrácených myšlenek. Nic pozitivního až do konce vás nečeká, celé je to zakončeno slovy: miluji tě, zabiju tě, ale navždy tě budu milovat.

Skladba 3. – Prism Of Life (album Le Roi Est Mort Vive Le Roi)

Jestli I Love You, I’ll Kill You vyjadřuje temnotu v našich duších, Prism Of Life je pravý opak. Pomalé harmonické tóny vám pomůžou najít to nejlepší, co se ve vás skrývá a poodhalí citlivou stránku vaší duše. Všudypřítomná naděje – těmito slovy by se celá písnička dala popsat. Atmosféru dotváří namixované hlasy ze tří naprosto odlišných kultur, bohužel slovy to popsat neumím. Jestli vás samotná melodie nenaplní nadějí, pak to udělají slova, která každou svou slabikou symbolizují, že vždy existuje něco, na co se můžete obrátit.

Skladba 4. – Camera Obscura (album The Screen Behind The Mirror)

Naprostá přehlídka mistrovského umění Enigmy. Písničku můžete slyšet stokrát, ale slovům nikdy neporozumíte a nenajdete je ani v žádném existujícím slovníku. Celá skladba je totiž založená na pozpatku puštěné Modern Crusaders (jiná skladba ze stejného alba)! Ukažte mi jinýho skladatele, který má takovou invenci, že dokáže vzít svoji vlastní skladbu, obrátit ji naruby a udělat z toho zcela novou skladbu?! Emoce skladbě dodává i to, že na albu následuje hned po poměrně klidné a epické Endless Quest. Rychlý rozjezd, svižné tempo, rázné zakončení, do toho všeho pozpátku puštěný mužský hlas a ke konci ještě navíc samply z Carmina Burana. Prostě umění!

Skladba 5. – Page Of Cups (album Voyageur)

Na závěr jsem si nechal skladbu, která pro mě osobně znamená úplně nejvíc. A zároveň je pro mě největším paradoxem a největší záhadou. Existují možná desítky písniček, které zbožňuji a dokážu je poslouchat pořád dokola. Existují desítky písniček, které jsou lepší, emotivnější a záživnější než Page Of Cups, která tíhne spíš k průměru. Přesto neexistuje nic, co by ve mě dokázalo vyvolat takovou vlnu emocí, jako právě tahle skladba. Paradox? To si pište. Na pomyslným žebříčku oblíbenosti, se tahle pohybude někde těsně nad prostředkem, ale to jenom proto, že před tím dosáhla úplnýho vrcholu, přelétla do jiný dimenze a vrátila se zpátky na začátek a ještě doběhla až do půlky. Je to minimalistická, pomalá a klidná melodie, která ovšem jakoby byla přímo stavěná na můj mozek.  Tuhle písničku naprosto nechápu. Není na ní nic extra, nespojuji si ji s žádnou životní událostí a přesto se mi vždy rozbuší srdce, když ji slyším.

Toliko dnešní odbočka k poněkud jiným tématům, než je u mě obvyklé. Pokud ještě Enigmu neznáte, měli byste to napravit. Nejlepší na tom všem je, že ATB, nejúžasnější to skladatel elektronické hudby (především trance), považuje projekt Enigma za svůj největší vzor a v jeho hudbě je to také náležitě slyšet. Hodně jeho typický ATBovských skladeb v sobě odráží styl Enigmy.