Autorem následujícího příspěvku je roger.
Před pár týdny proběhla médii zpráva o čelním střetu vozů, v republice již známých „amerických“ strážníků z Lázní Bohdaneč (dále MPLB) a ignorantského řidiče postarší Audiny 80. Celá zpráva byla o to zajímavější, jelikož byla doplněna záznamem z palubní kamery amerického vozu strážníků. Nerad bych v tomto článku řešil namyšlenost nebo nenamyšlenost, brutálnost nebo nebrutálnost těchto strážníků v jiných situacích, ale pokusil bych se rozebrat nehodu, jelikož jsem četl hodně diskuzí, ve kterých se vyřádili ti rádoby neomylní a profesionální velmi zkušení řidiči se statisíci km bez nehod, kteří vyhodnotí správnou variantu během nula celé nula nula nula nula jedné sekundy a zatvrzele tvrdí, že řidič strážník je hloupé tupé pako, které jen brzdilo místo, aby se uhnulo do příkopu a audinka si mohla frčet dál. Z těch názorů jsem opravdu znechucen, proto tu zkusím něco vyblít. Pokud někdo tuto zprávu a zejména video nezaznamenal, tak může učinit zde http://zpravy.idnes.cz/podivejte-se-na-celni-naraz-ktery-zrusil-americke-auto-strazniku-pyn-/krimi.aspx?c=A110929_132251_pardubice-zpravy_klu, bez shlédnutí videa (ideálně se zvukem) nemusíte pokračovat v dalším čtení . Tak jdeme na to. (číst dále…)

Vím, že moje články působí namyšleně. O velikosti mého ega není pochyb. Říct, že mám občas přehnaný ego je asi stejný, jako říct, že Star Wars byly relativně komerčně úspešný. Občas to přeháním (to já rád), nicméně musím říct, že v jedné věci je moje samochvála zcela oprávněná a pravdivá a s egem to má pramálo společnýho. Mám talent na hudbu. A největší chyba, kterou jsem v životě kdy udělal byla, že jsem tenhle talent nikdy nerozvíjel. Jelikož stárnu a svět se řítí do záhuby, je načase, abych konečně vypustil krakena! (Tím myslím ten talent.) A to chce určité oběti. A tenhle článek je právě o těch obětech. (číst dále…)

Pravděpodobně většina lidí, běžných ovčanů nevyjímaje, už někdy slyšela o hledání mimozemských civilizací i o tzv. projektu SETI. Je to jednoduchý. Vědci se prostě snaží zachytit z vesmíru signál, který by nebyl přírodního původu, nýbrž uměle vytvořený. Nepochybuji o tom, že mají jistě velice složité algoritmy na vyhodnocování zachycených dat, který dokážou do určité míry odlišit „přirozený šum“ od umělého signálu. To ale nemění nic na tom, že je celé toto hledání nesmyslné a jsou to jenom vyhozené peníze. Pravděpodobnost, že zachytíme nějaký takový signál se limitně blíží nule.
(číst dále…)

Následující článek je doslovný přepis rozhovoru z úterka 18.6. 2069, zaznamenaného díky stroji času, jehož jsem vlastníkem. Hovoří Petr Tomíček (79 let) se svým vnukem Harrym Tomiiczkem (16 let). Hovoru předcházelo sledování zpráv, kde proběhla informace o tom, že se přístup k internetu od nového roku omezuje pouze pro lidi starší 15 let.
Petr: Už zase se do toho serou. Co je tohle za blbost?
Harry: Tak asi to nějakej důvod má, proč by to jinak zakazovali?
Petr: Nesmysl. Jenom stát chce zase větší kontrolu. Měli by ten internet nechat na pokoji.
Harry: No, taky s tím úplně nesouhlasím, naštěstí mě to o rok minulo, takže já na internet budu moct chodit dál.
Petr: To máš ale štěstí.
Harry: Asi je to blbost no. Je to zbytečný, určovat minimální věk, od kterýho můžeš chodit na internet. Stát by se měl starat jenom o fungování internetu a takový ty základní věci, jako je přidělování adres a hlídání obsahu. A ne o tohle.
Petr: Stát by do internetu neměl vůbec strkat nos. Ani do přidělování adres, ani do hlídání obsahu ani do přidělování internetových občanek.
Harry:
(číst dále…)

Autorem následujícího příspěvku je Roger. Je to téměř dva týdny co bylo Japonsko zasaženo ničivým zemětřesením o síle 8,9 Richtera a následnou vlnou tsunami s výškou až 10 metrů. Smrt v této pohromě našlo dle předběžných odhadů 12-20 tisíc lidí, města byla zničena, infrastruktura poškozena a zasažené oblasti připomínají válečnou zónu. Další desetitisíce lidí jsou bez domovů a bez práce.
(číst dále…)

Jsem pařmen. Born to party. Miluju noční život. Celej týden se těším na pátek, až zas budu moct jít zapařit do Retra. A protože tohle praktikuju už skoro celej rok, byl by hřích se o to nepodělit. Retro Music Hall Discotheque je mým nejoblíbenějším klubem v Praze. A tady na tom se právě ukazuje, že lidské jednání naprosto nedává smysl. Protože Retro je klub, kterej mě zároveň i sere. Teda aspoň posledních pár měsíců. A přesto je můj nejoblíbenější. Miluju Retro a zároveň ho nesnáším. (číst dále…)

Asi bych se nemohl podívat sám na sebe, kdybych tady aspoň krátce nezmínil největší halovou akci v Česku. Na Transmisi jsem byl podruhý, takže jsem už vcelku věděl, že nemám nic moc očekávat, nicméně jsem byl nakonec velmi mile překvapen. Loni to za moc nestálo, hudba byla příliš tvrdá, zapomněl jsem lístek, pro kterej jsem se vracel tágem za 1200,- a navíc tam kámošovi vytekl lightstick (a ano, opravdu má od té doby z lightsticků fóbie a jen stěží je překonává). Letos jsem tedy čekal něco podobnýho. Naštěstí jsem tentokrát měl lístek v kapse u kalhot a ne doma na skříni, lightsticky nepraskly (a ano, kámoš si konečně po roce dokonce dva obtočil kolem ruky), dokonce i hudba byla mnohem příjemnější. (číst dále…)

V pravdě se zpožděním jsem se rozhodl, že krátce shrnu nejdůležitější události z letošního Festivalu fantazie, který se konal od 1. července do 11. července. Vzhledem k tomu, že je to již měsíc, co con proběhnul, vypadly mi z hlavy skoro všechny vzpomínky, ale samozřejmě mi zůstaly alespoň ty nejdůležitější, kteréžto mám v plánu zde sepsat, aby i budoucí generace věděly, jak to v tom roce 2010 vlastně tehdá bylo. Jelikož jsem si všiml, že je nějakým zvykem rozdělovat reporty na dny, budu se opičit a udělám to samý. A abych vás donutil si to přečíst úplně celý, tak pozor pozor, na úplném konci je jako překvapení vysvětleno použití toho nesmyslného obrázku, který je zde vlevo. (číst dále…)

Skopčáci v Retru zabodovali. Asi tak by se dala shrnout trace párty, která proběhla před pár dny v Retru. Kyau & Albert a další bezejmenní DJové nám připravili jednu z nejlepších párty, na který jsem kdy byl. Takovou smršť mých oblíbených songů a uplifting trancu (můj oblíbený) jsem naposledy slyšel na Arminovi. Celá akce byla o to lepší, že nás šlo více než obvyklé duo já + Filip, a k tomu všemu jsme měli VIP lístky, takže jsme prostě byli kingové. (číst dále…)

Začínám mít trochu pocit, že se tady z toho stává blog jenom o trancových parties. Byl jsem nucen na to dokonce založit i samostatnou rubriku. Ale to je vedlejší, důležitý teď je, že jsme se zúčastnil další skvělý párty, tentokrát opět v SaSaZu, opět na Decadance a naštěstí tentokrát už né tak opitý, abych zapomněl, co se tam vlastně hrálo. Na minulým Decadance byli hlavní hvězdou večera Aly & Fila, ovšem bez Fili. Vzhledem k mé opilosti jsem tu párty tady na blogu poměrně sjel a odsoudil a teprve později na youtube jsem zjistil, že Aly hrál vlastně dobře. Tentokrát byl hvězdou večera Dash Berlin a ten nehrál jen dobře, hrál přímo skvěle! (číst dále…)